Jsou dny, kdy je člověku prostě smutno. A ne vždycky k tomu musí být důvod. Prostě se ráno probudíš a svět je o něco šedivější než jindy. Věci, které tě doteď bavily, jsou tak nějak bezvýznamné. A přestože se fakt snažíš, jednoduše tě doslova sejme pocit únavy a prázdna. Je ti prostě smutno.
První setkání s klienty jsou pro mě vždy neobyčejná. Těším se na nové tváře, nové příběhy. Nikdy nevím, co si klient ke mně přináší. A už vůbec ne, kam se v té půlhodince zdarma, kde vzájemně zjišťujeme, zda jsme pro sebe vůbec to pravé, dostaneme. Témata bývají různá. A často objevíme za tím prvotním něco...
„Já mám strach ze změny. Připadám si jako na okraji šílené průrvy. Chci na druhou stranu. Musím na druhou stranu. Protože tady, kde jsem teď, se to drolí a rozpadá.“ „Co vidíš na druhé straně té průrvy?“ „No tam je to, co chci! Tam je to úplně jiné! Jenže tam nedoskočím!“ Přesně takhle se to...
Další neděle večer. Další týden v (ne)rozhodnutí pryč. A zítra to začne znova. Já vím, že tenhle týden se to skoro stalo a že konečné rozhodnutí málem padlo. Jenže tě zabrzdil strach. Přestože víš, že čím déle váháš, tím víc brzdíš celý svůj byznys. Ve světě IT, konkrétně v programování, tomuhle říkáme busy wait. Velmi...
Už nemůžeš? Zastav se dřív, než tě to zlomí. To, že jsi tu znamená, že existuje cesta. Tohle není výlet, tohle je cesta, která mění život. Azorské ostrovy jsou můj zamilovaný kus země. Uprostřed Atlantického oceánu, na mapě vypadají jako špendlíková hlavička. Jenže tohle malé nic v rozsáhlých vodách Atlantiku jsou jako zelená oáza, na...
Kolik cílů už ve svém životě máš za sebou? A kolik jich bylo úspěšných? „I cesta může být cíl,“ zpívá Mňága a Ždorp. Jenže jak moc je to opravdu pravdou? Jak moc stačí užít si cestu?
Chytil jsem příležitost za pačesy. Jsem právě na letišti ve Vídni a čekám na svůj let do Faro v Portugalsku. Mám trochu prostor, čistě záměrně jsem vyrazil o kousek dříve, než bylo nutné. Prostě proto, abych cestoval v klidu a pohodě a ne ve stresu, zda v hustém sněžení u Brna stihnu dojet včas.
Jo, stává se to. Vlastně docela často. Jdeme spolu lesem, nebo sedíme v křesílkách. Koučujeme. Už poznám, že to přijde. Tichá otázka „Jak ho/jí můžu změnit?“ Jak zařídit, aby tě zase měl rád, aby přestal dělat věci, co tě vytáčí. Aby v práci víc zabral. Aby přestala pomlouvat. Dostaneme se do situace, kdy já mám...
Je to ten typ ticha, který můžeš vnímat snad jen v neděli odpoledne. Právě teď. Chvilka zastavení a opravdového uklidnění. Žádný konflikt, žádný požár k hašení. Podle všech vnějších parametrů, které naše společnost používá k měření úspěšné existence, je v tomto bodě všechno v naprostém pořádku. Tak proč tě tenhle pohled na vlastní život tak...
Některá témata přicházejí se železnou pravidelností. A ani letošní rok není výjimka. Ještě ani nedosedla do křesílka a nestihl jsem nabídnout vodu či kávu a horlivě ze sebe vyhrkla: „Chci změnit práci, ale nic neumím!“
Těšany 2
664 54 Těšany
Czech republic
IČ 73534536
