Některá témata přicházejí se železnou pravidelností. A ani letošní rok není výjimka. Ještě ani nedosedla do křesílka a nestihl jsem nabídnout vodu či kávu a horlivě ze sebe vyhrkla: „Chci změnit práci, ale nic neumím!“
Některá témata přicházejí se železnou pravidelností. A ani letošní rok není výjimka. Ještě ani nedosedla do křesílka a nestihl jsem nabídnout vodu či kávu a horlivě ze sebe vyhrkla: „Chci změnit práci, ale nic neumím!“
Novoroční předsevzetí. Je to tu zase. Plná fitka, plné běžecké trasy, cyklisté v minusových teplotách proplétající se na ledu mezi auty. Je cosi magického na novém roce. Na novém začátku a čistém stole. Tak jestli i ty máš právě nadšení a energii na novoroční předsevzetí, pojď se podívat na 5 tipů, jak u novoročního předsevzetí...
Dnešní příspěvek bude jiný. Namísto otevírání dalších témat z koučovacího pohledu se dneska vrhnu na to nejlepší z roku 2025!
Vůbec jsem dneska nechtěl psát o bludičkách. Chtěl jsem psát o tom, jak jsou Vánoce často deprimující, jako zranění předávaná z generace na generaci. O tom, jak jedno rozhodnutí udělat si čas Vánoc po svém a nepodřizovat se diktátu minulosti vede k pevnému uchopení otěží vlastního života. K rozvoji sebejistoty. Ale pak jsem se vydal...
To si takhle přemýšlíš, jaké jsou možnosti, které ve své budoucnosti máš a shazuješ jednu za druhou ze stolu, aniž by dostaly šanci. Proč? Snad proto, že už tři týdny nesvítí sluníčko a ustavičná mlha zahaluje i ty možnosti, které by šanci dostat přece jen měly.
„Jak mám žít autenticky?“ ptá se mě klient. Sice jsme spolu online, ale i tak je na něm dobře vidět fyzický projev rozpolcení. Rozpolcení v tom, že se snaží žít jako dobrý člověk, přesně tak, jak jej vychovali a jak od něj společnost očekává, ale zároveň cítí, že za vší snahou vyhovět a být „dobrým“...
První adventní neděle. Advent. Je to definitivně tady a nikdo to už neokecá. Vánoce za čtyři týdny. Také se v tobě při těch slovech objevilo takové to malé vnitřní chvění? Ještě mi ale řekni, jakého je původu? Těšení se? Nervozita? Vyděšení? Mix toho všeho? Jsi Cindy Lou Who anebo Grinch?
Už jsem fakt naštvaný. Potkal jsem další článek, který tvrdí, že vytrvalý optimismus je jediná cesta ke štěstí a seberozvoji! Že prý když je ti mizerně, musíš se dívat na svět pozitivně a přenastavit si myšlení. Non-stop optimismem se těšit z plodů štěstí, které přijdou. Co je to za blbost?! Nekonečný optimismus jako zaručená cesta...
Přijde mi to až jako mantra: „Najdi životní směr – najdeš sebe“ a jiné podobné motivační citáty z hrníčků. Ale ani dnes nedostaneš seznam deseti kroků, které máš udělat, ať najdeš sebe sama. Zároveň tě v tom ale nenechám. I když tenhle článek bude bolet, bude pravdivější, než návod z časopisu. Lidí bez životního směru...
Překvapila mě. Vlastně docela dost. Vedle mě jde úplně obyčejná, hezká mladá žena. Z jednoduchého sportovního oblečení by těžko kdo něco usuzoval. Jdeme lesem a já poslouchám její příběh. A že je co poslouchat. Ve svých 27 letech má za sebou kariéru, za kterou by se nemusel stydět padesátiletý CEO nadnárodního korporátu. Padají dokonce i...