S KOUČEM NA CESTĚ
Ještě trochu žij! Pojď ven a neseď doma na gauči.
NA CESTĚRozhýbej nohy, rozhýbej hlavu
Odkaz na trasu 8.11.2025 v 9h :
https://mapy.com/s/pufahekore
Protože příroda je mocná čarodějka a já se s ní rád přátelím, pravidelně každý měsíc se vydám na cestu.
Ať už půjdu sám, nebo půjdeme ve čtyřech, jedno je jisté – cílem je cesta poznání. S každým krokem může přijít AHA! moment a ty nejlepší myšlenky přichází právě v přírodě! Pojď se zvednout z gauče, vím, že únava z celého týdne tě zmáhá, ale slibuji, že tenhle výšlap v tobě probudí tisíckrát více energie, než minulá noc s parodií na spánek. A zaručuji, že odpočinek v noci po výšlapu, bude velmi kvalitní a sny inspirující.
Kam půjdeme?
Ne všichni mohou cítit bezpečně na neznámé cestě, proto cesta nebude překvapení! Cesta bude pokaždé jiná, ale pokaždé přibližně stejně dlouhá. Náročná tak akorát, aby ji zvládl i netrénovaný člověk (z gauče). Venku budeme asi 3-5 hodin, podle náročnosti a domluvy. Ber to jako začátek nové cesty. Co ti pomůže nastartovat novou cestu nejen zdravějšího životního stylu, ale také novou cestu tvého života.
Vždy budu volit začátek trasy tak, aby se na ni dalo pohodlně dostat z Brna autem, či MHD. Informaci, kde se sejdeme dostane každý, kdo se zaregistruje.
Kolik nás půjde?
Nejméně jeden, nejvíce čtyři. Účelem cesty je jednak udělat něco dobrého pro své zdraví a jednak mít dostatek času na koučovací otázky. Já se budu ptát, ty budeš odpovídat. Výhoda skupiny je možný vhled ostatních do tvého problému. Budu koučem i průvodcem, takže se nemusíš bát, že by tě někdo za tvou starost odsoudil. Platí jediné pravidlo a to pro všechny bez výjimek: Co zazní na cestě, zůstane na cestě.
Co mě to bude stát?
Vůbec nic. Cesta i příroda je zdarma. A proč to dělám? Protože rád chodím a objevuji nové cesty. A pokud na téhle cestě můžeme společně něco nového objevit, bude mi odměnou tvá radost.
Jak se obléci a co s sebou?
Baťůžek s pitím a nějakou menší svačinkou vždycky bodne. Ostatní nechám na tobě. Všichni asi víme, jak se obléci do zimy, horka, či bláta a deště. Což mi připomíná, na cestu se vydáme za jakéhokoliv počasí. Není špatné počasí, jen špatné oblečení.
Plně respektuji, že se chceš cítit bezpečně a tak si s sebou rozhodně vezmi telefon. Ideálně si zapni sdílení polohy s někým, komu důvěřuješ. V zájmu všech zúčastněných ale respektuj svou nedostupnost. Prostě nebudeš brát telefonní hovory, číst zprávy, jen pokud to bude opravdu nezbytně nutné!
Máš ještě nějaké otázky? Fajn! Napiš mi, nebo zavolej na telefon 777 864 704 a ptej se. Co vím, to ti odpovím, co nevím, to si vymyslím. Důležité je zvednout se a začít něco dělat. Ještě trošku žít!
Jak na to?
Vyplň formulář. Pokud nevidíš volný termín, buď je již plně obsazený, nebo není ještě vypsaný.
Pár fotek z minulých výšlapů
Cesta za sny
Přijde mi to až jako mantra: „Najdi životní směr – najdeš sebe“ a jiné podobné motivační citáty z hrníčků. Ale ani dnes nedostaneš seznam deseti kroků, které máš udělat, ať najdeš sebe sama. Zároveň tě v tom ale nenechám. I když tenhle článek bude bolet, bude pravdivější, než návod z časopisu. Lidí bez životního směru… [...]
Překvapila mě. Vlastně docela dost. Vedle mě jde úplně obyčejná, hezká mladá žena. Z jednoduchého sportovního oblečení by těžko kdo něco usuzoval. Jdeme lesem a já poslouchám její příběh. A že je co poslouchat. Ve svých 27 letech má za sebou kariéru, za kterou by se nemusel stydět padesátiletý CEO nadnárodního korporátu. Padají dokonce i… [...]
V jedné nenápadné vesnici uprostřed jižní Moravy, v jednom nenápadném domě uprostřed nenápadné ulice žije nenápadná nepostradatelná kočka. Jmenuje se Jája. Svou nenápadností vyniká nad kočky jiné. Když jdeš, milý čtenáři, zahradou, sotva si jí všimneš. Ba dokonce nevšimneš si jí ani doma – jen se mlčky válí a nenápadně sežere, co najde. [...]
Podzim už nikdo neukecá. Listí padá, už i tráva místy spálená mrazem. Studený vítr fičí tak, že by stačilo zatlouct do země kolík a přivázaný drak by létal až do sněhu. Nevím, jak tebe, ale v tenhle čas mě pravidelně přepadá podzimní smutek a únava. Naštěstí je z toho cesta ven. [...]
Čeština a vůbec my Češi jsme nesmírně zajímavý fenomén. Jsme mistři ve čtení mezi řádky. Naučila nás tak naše historie, naše staletá národní historie. Buď jsme neuměli číst, a tak jsme z jemných nuancí jazyka pochopili nahlas nevyslovené, nebo jsme naopak museli číst to, co vyhovovalo cenzuře, zatímco pravda byla mezi řádky. Ale ať jen… [...]
Včerejší volby mi daly možnost rozšířit si obzory. Ne, neboj se, nebudu dneska psát o tom, že jsem zklamaný a že příští roky budou pro Česko náročné, od toho jsou jiná místa a portály. Co mě ale oslovilo, byla historicky první možnost korespondenční volby zahraničních voličů. Zaujala mě myšlenka, jaké to je žít mezi dvěma… [...]
Co ti vyskočí, když do Googlu napíšeš „jak přesvědčit“? Každému z nás něco jiného. Záleží na bublině, v níž se na internetu pohybujeme. U mě se objevují tahle docela „syrová“ témata: [...]
Ať si kdo chce říká co chce, malé firmy a drobní podnikatelé jsou páteří naší ekonomiky. Jenže často stojí v první linii sami. Velký týden malých firem je celostátní iniciativa, která ukazuje sílu českých podnikatelů a podnikatelek a posiluje pozitivní pohled veřejnosti na podnikání. Zároveň inspiruje i ty, kdo o vlastním byznysu teprve uvažují. Zapojil… [...]
Tohle tě asi bude bolet. Proč? Protože nahlas to nikdy neřekneš. Manažer. Hraješ roli, ve které přece nemůžeš přiznat, že se ti to rozpadá pod rukama. Třeba ještě ne úplně, ale máš pocit, že držíš v rukách dost děravý kýbl. Vedení tlačí na výsledky a tobě v týmu panuje dusné ticho. Někdo se občas pohádá,… [...]
Já vím, letní počasí ještě neřeklo poslední slovo, ale krajina kolem nás hovoří neúprosnou řečí. Léto končí a podzim se hlásí o slovo. Silným symbolickým zlomem je i nástup dětí do školy. A s tím přichází i podzimní melancholie, únava, návrat do rutiny. Prostě září znamená stres. Co s tím? Pojď se podívat na to,… [...]
Víš, že některé jazyky (např. africké, hopijština, ale explicitně třeba i mandarínská čínština) nemají budoucí čas jako gramatickou kategorii? V některých případech budoucnost vyjadřují přítomností spolu s kontextem („já jdu v pondělí“ místo „půjdu“), ale v některých kulturách je budoucnost jednoduše neuchopitelná. Je příliš proměnlivá a nejistá, a tak ji není nutné oddělovat od přítomnosti…. [...]
Máš všechno, o čem sníš. Úspěch, výsledky i uznání. Lidé obdivují, co všechno zvládáš. Jenže když padne večer a zavřeš za sebou dveře, a nastane ticho, ozve se hluboko v tobě děsivý pocit, který cítíš až v žaludku. Tíživá prázdnota. Tak silná, že tě vyděsí. Skoro jako když stojíš na okraji útesu a díváš se… [...]
Pro nás dospěláky nejsou prázdniny až tak zásadní změnou, jako pro děti. A přesto jsou často zdrojem zážitků, které stojí za to si uchovat. Mám za sebou týdenní soustředění mladých hasičů v roli hlavního vedoucího. Je to role náročná, že s sebou nese zodpovědnost nejen za děti, ale za celý tým vedoucích a praktikantů, kteří… [...]
Byla to poslední kapka. Klientka sedí naproti mně v křesle a stydlivě klopí oči. Před chvílí ještě vášnivě mluvila o své práci. O tom, jak moc miluje to, co dělá. A jak moc ji ničí, jak se k ní chovají její nadřízení. A ta poslední kapka? Záležitost, která sama o sobě nebyla nijak velká. Ale… [...]
Myslím, že tuhle situaci zažil každý: sedíš na školení a lektor najednou vyzve své publikum, zda náhodou někdo nemá nějaké otázky. Hluboké ticho by se dalo krájet a přestože všem hlavou lítá asi tisíc dotazů, ruku nezvedne nikdo. Co když se ztrapním? [...]
Azory jsou jednoduše srdeční záležitost. Občas se mě někdo zeptá, jak jsem je vlastně objevil? A já odpovídám: „Ve snu.“ Sen, který se mi opakovaně roky zdál – stejné tiché místo, stejné jezero … a přesto cítím vůni moře. A pak jsem tohle místo našel na břehu Lagoa do Fogo na ostrově São Miguel. Tenhle… [...]
A je to tu, říkáš si, definitivně padl na dno a začíná dráhu ezoterika. Buď v klidu, zas tak horké, jak letní večer bez mojita, to nebude. Myšlenka toho, jak najít vnitřní klid, je sice už dost zprofanovaná. Často zaměňovaná za očividné pokusy zneužít chaos v hlavě lidí. Ale přesto se na ni dneska podíváme…. [...]
Dnešním článkem zakončím minisérii prázdninových zamyšlení nad dovolenou. A zakončíme pěkně se vší parádou, tak jak se patří na post-vacation blues. Proč jsou návraty mnohdy těžší, než celá cesta, včetně zpožděného letadla, ztraceného kufru a dítěte, které zvrací v autobuse? [...]
Jak přežít dovolenou. Šílená dovolená. Automatická odpověď na dovolené. Každé léto opakující se stejné otázky, které odráží realitu toho, jak se často lidé na dovolené cítí. A já se ptám: Co kdyby se dala dovolená i prožít? [...]
Prázdniny jsou tu a tak začíná kratičký cyklus článků, které se dívají na dovolenou očima kouče. A protože není na co čekat, podívejme se rovnou na to, jak se sbalit na dovolenou. [...]
ODKAZY
ADRESA
Těšany 2
664 54 Těšany
Czech republic
IČ 73534536
