Možná máš den plný aktivit. Pracuješ, běháš od jedné schůzky ke druhé. Máš koníčky, přátele, čteš knihy, věnuješ se různým zájmům. Přesto ti něco chybí. Ten pocit, že víš, kam vlastně směřuješ. Zvenčí to vypadá, že žiješ plnohodnotný život. Ale uvnitř slyšíš stále dokola jednu otázku: „Co vlastně opravdu chci?“
Tuhle otázku si už často ani nepřipustíš, a když se tě na to někdo zeptá, raději změníš téma. Možná jsi se už pokusil odpovědět, ale při první příležitosti jsi to vzdal. „Teď na to není čas,“ řekneš si. A pokračuješ ve své rutině.
Co nefunguje?
- Pohodlí rutiny. Už jsem to zmínil – dáváš přednost každodenní rutině před těžkými otázkami. A víš co? Je to normální. Tvůj mozek miluje známé a pohodlné. Raději se drží toho, co umí a co zná, než aby se pouštěl do složitých úvah. Proč? Protože zamyšlení nad něčím hlubokým stojí energii. A člověk, tedy spíš jeho mozek, tu energii šetří.
Výsledkem je, že spoustu té samé energie vynaložíš na každodenní rutinu – na svůj automatismus. Je to pohodlné, komfortní, nenáročné. Ale právě proto se tím často uzavíráš do bezpečí známého. Nemáš čas ani prostor zamyslet se nad tím nejdůležitějším – co vlastně chceš ty sám. - Hledání odpovědi na Internetu. Možná už cítíš, že chceš něco změnit. Máš ten pocit, že chceš „něco víc“. A tak napíšeš do vyhledávače frázi: „Jak zjistit, co opravdu chci?“ A co se stane? Místo jasné odpovědi dostaneš lavinu inspirace, rad a článků. Tolik informací, že tě to spíš zahlcuje, než aby ti to pomohlo.
- Očekávání druhých. Ještě něco ti může bránit – podřizování se očekáváním ostatních. Přizpůsobuješ se tomu, co si přejí tvoji přátelé, rodina nebo okolí. Například tě možná láká zahradničení, ale tvoji kamarádi si myslí, že jsi přece rybář. A tak si místo rýče koupíš pruty. Proč? Protože tak se to „očekává“.
- A víš, co ještě nefunguje? Přehnaná racionalizace. Možná máš pocit, že přísně logické myšlení tě dovede k odpovědi. Že když budeš jako Spock ze Star Treku, zjistíš, co chceš. Ale pravda je, že logika ti často řekne jen tohle: „Potřeby většiny převyšují potřeby menšiny, nebo jednotlivce.“ A co tvoje potřeby? Ty pak zůstanou někde na druhé koleji.
Bez práce to nepůjde
Nejlepší koučování je vždycky to, ze kterého mi klient odchází unavený – protože to znamená, že na sobě opravdu zapracoval. Jestli ti někdo slibuje změnu života bez úsilí, jen výměnou za „drobnou investici“, tak ti bohužel kecá. Budeš muset makat.
To důležité, co musíš udělat, je uvědomit si, kým chceš být. Jaké jsou tvé hodnoty? To, co je pro tebe opravdu důležité – svoboda, kreativita, klid, nebo možná učení a růst? Jak máš tyto hodnoty naplněné ve svém současném životě? Přestaň ale, nadhazovat otřepané fráze typu rodina, zdraví, štěstí. Jsou to vnější věci, které jsou sice nesmírně důležité, ale ty je nemůžeš plně ovlivnit.
Využij své denní aktivity – po ranní procházce se psem, nebo při večerním lenošení u knihy se na chvilku zastav a zeptej se sám sebe: „Která část dne mi přinesla největší radost?“ Pozoruj se a zkoumej, co vlastně je to, co tě baví? Dáváš si zrovna dlouhou túru? Hraješ minigolf? Čteš si – za jakým účelem to děláš? Co ti to o sobě samém říká? Tohle jsou totiž přesně ty věci, které děláš pro sebe a ne pro někoho jiného. Neřeknou ti, kým máš být, ale ukážou ti cestu, jak se dostat k tomu, co opravdu chceš.
Pozoruj, jak ti bylo, jak je ti, co se změnilo?
Dej si na to čas. Sleduj, jak se mění tvůj pohled na každodenní aktivity, když začneš vědomě vnímat, co tě opravdu těší a naplňuje. Jaké pocity tě provázely, když sis poprvé položil otázku „Co opravdu chci?“ Byla to nejistota? Nebo tě přepadl strach, že odpověď třeba nenajdeš? Teď se zaměř na to, jak se cítíš, když se nad tou otázkou zamyslíš znovu. Jak se změnil tvůj postoj?
Všímáš si, že některé činnosti, které jsi bral jako samozřejmost, najednou dávají větší smysl? Třeba tě vždy bavilo chodit na túry, ale teď si uvědomuješ, že je to nejen relaxace, ale i způsob, jak se napojit sám na sebe. Nebo při čtení knih už nevnímáš jen příběh, ale i to, co tě na něm oslovuje a inspiruje. Tyhle malé detaily dávám jen jako příklad, ale mohou být klíčem k tomu, co opravdu chceš.
Všimni si rozdílu mezi tím, co děláš z povinnosti, a tím, co děláš rád. Povinnosti nás vyčerpávají, zatímco činnosti, které nás baví, nám dávají energii a radost. Piš si své postřehy, nápady a myšlenky. Díky tomu uvidíš, jak se tvůj pohled vyvíjí, a lépe pochopíš, co tě skutečně naplňuje.
Pamatuj, že tohle není závod. Zjistit, co opravdu chceš, je dlouhý proces, který vyžaduje trpělivost a ochotu zkoumat sebe sama. Neexistuje jednoduchá odpověď, ale každé uvědomění tě přibližuje blíž k sobě samému. Využij tenhle čas k tomu, abys objevoval své skutečné potřeby a přání. Každý malý krok tě přibližuje k životu, který bude odpovídat tomu, co tě opravdu naplňuje.
7 týdnů do konce roku
Máme právě 7 týdnů do konce letošního roku.
Sedmička hraje v mnoha kulturách i náboženstvích zvláštní roli. V křesťanství je číslo 7 považováno za číslo dokonalosti a úplnosti. Bůh stvořil svět za šest dní a sedmý den odpočíval. Existuje také sedm svátostí a sedm smrtelných hříchů.
V judaistice sedmička symbolizuje například svátek Šabat – je sedmým dnem týdne. Islám zná Sedm nebes, sedmisměrné obcházení Kaaby během pouti, sedm veršů v úvodní súře Koránu (Al-Fátiha). V hinduismu a buddhismu je zas sedm čaker, sedm posvátných řek.
V numerologii je číslo 7 je spojováno s hledáním pravdy, duchovním růstem, moudrostí a intuicí. Týden má sedm dní. Svět se dělí na sedm kontinentů, známe sedm divů světa. Sedmička je přeci to, co každého napadne, jako šťastné číslo.
Pojďme během posledních 7 týdnů tohoto roku najít cestu k tomu, co opravdu chceš. Ať ti nic neuteče, zaregistruj se dole do e-mailového klubu 10 minut ke změně.
