Mám pocit, že mě pořád něco drží a brání mi to pohnout se vpřed. Jak mám pustit minulost? Už už jsem se posunul, vidím jasně cíl před sebou a najednou mě všechno za ruce, nohy tahá zpět. Jak se mám vymanit z toho, co se ode mne očekává?
Poznáváš se v tom? Čti dál, pomůžu ti zbavit se těch břemen.
Jak mám pustit minulost?
Co je za tím, že nás staré a mnohdy nefunkční věci stále drží a nechtějí pustit? Pořád dokola řešíš svůj seberozvoj, máš bezvadný plán, zdroje, know-how, chceš jít dál, ale stejně tě něco brzdí. Většinou s klientem dojdeme k několika možným poznáním:
- Emoční vazba: Pocity nostalgie, strach ze ztráty. Věci, vztahy nebo situace, kterých se držíme, nám často připomínají šťastné momenty z naší minulosti. I když už nám aktuálně neprospívají, lpíme na nich, protože nám dodávají falešný pocit jistoty a pohody. Například staré zaměstnání může symbolizovat bezpečí, jistotu. I když v něm už dávno necítíš radost. Často se bojíme toho, že pokud staré zvyklosti opustíme, přijdeme o součást své identity. Svého já. Bojíme se také o své pohodlí, o vazby na další lidi. Tenhle strach je často zakořeněný v nejistotě, co bude dál, nebo v obavách, že nová situace bude horší než ta současná.
- Zvyk: Neochota měnit to, co je známé. Náš mozek, ačkoliv je to bezvadný stroj, přirozeně preferuje známé prostředí a chování. Ne, že by byl líný učit se novým věcem, ale jednoduše šetří energií a drží se pocitu bezpečí. Takže i když víš, že současná situace rozhodně není ideální, změna vyžaduje velké úsilí a obrovskou odvahu. Proto je tak těžké „sebrat odvahu“ – musíš totiž přemoci i svůj vlastní mozek.
- Nevyřešené problémy: Výčitky, neodpuštění nebo pocit selhání. Jsou to přesně ty situace z minulosti, které jsme nedokázali hodit za hlavu. Dodnes nad nimi přemýšlíš, jestli to nešlo udělat jinak. Lépe. A tyhle výčitky, že šlo, tě pronásledují a cyklí v minulosti, protože máš pocit, že pustit minulost znamená smířit se s neúspěchem.
- Strach: Strach z neznámého, strach z chyb. Je to přeci jasné a už jsem o tom psal v předchozích článcích – strach nás dokáže paralyzovat natolik, že namísto svého pokroku raději hlídáme nefunkční minulost.
Co nefunguje?
„Vykašli se na to a buď tvrdá“ by řekla babička. Potlač tu emoci, potlač sama sebe. Dnes by se řeklo, že to byla silná žena. Já bych řekl, že to byla nešťastná žena. Namísto, aby své emoce řešila, vyjádřila a pochopila tak, jak má pustit minulost a jít vpřed, snažila se je ignorovat, skrývat. Takové chování pak problém jen prohlubuje a člověk je nešťastný.
A co ty? Jak to vypadá ve tvé práci? Říkáš si, že přiměješ Pepu dělat věci jinak, třeba podle tvých představ, ale stále se ti to nedaří? Možná si kladeš otázku: „Jak mám pustit minulost, když Pepa pořád dělá věci špatně?“ Pravda je taková, že nemůžeš změnit chování druhých lidí. Nemá smysl snažit se změnit něco, co není ve tvé moci.
Zanalyzuj, co se stalo, zjisti, v čem se stala chyba. To je dobrá rada, ale jak to vypadá, když donekonečna jen přemýšlíš o tom, proč se to stalo? Minulost tě drží a nepustí, protože se už nezaměříš na to, že se můžeš ze situace poučit a návaznou akci udělat „teď hned.“
„Až budu připravená, až to bude dokonalé, spustím to.“ A perfekcionismus tě drží v minulosti. Já vím, že to chceš mít pokud možno dokonalé. Ale ta vysněná dokonalost nikdy nepřijde. Jednoduše se smiř s tím, že první krok musíš udělat i za nedokonalých podmínek.
Zaměření na přítomnost
Jak mám pustit minulost? Odpověď je jednoduchá – zaměř se na přítomnost. Představ si, že jsi zas na tom místě, kdy už se konečně něco děje, že makáš a vidíš cíl. A něco tě zas chytlo za ruce a nohy a táhne tě zpět do minulosti. Buď k sobě konečně po té hromadě času upřímná. Udělej si seznam konkrétních věcí, vztahů nebo i myšlenek, které cítíš, že tě brzdí.
Přijmi minulost. Tvoří tvou součást a vždycky na ní budeš stavět to, co bude. Ale teď nastal čas se s minulostí rozloučit. K seznamu si připiš, co tě ta daná věc, vztah či myšlenka naučila. Poděkuj za to a symbolicky se rozluč. Klidně ze symbolu udělej rituál – napiš krátký dopis, ve kterém poděkuješ, vyjádříš své emoce. A ten dopis pak spal. Nastav si hranice. Pokud cítíš, že to, co tě drží zpět, jsou toxické vztahy (a tím myslím i ty na pracovišti, v rodině, nebo mezi těmi, které interagovat musíš), definuj si, co už nebudeš tolerovat.
Ty máš cíl, několikrát byl na dosah. Jen chyběl ještě kousek. A tak si vyber si jednu maličkou věc, malý krok, který dnes uděláš. Začni třeba tím, že konečně napíšeš pár textů pro toho chlapíka, co ti bude dělat webové stránky.
Pozoruj, jak ti bylo, jak ti je, co se změnilo
Vzpomínáš si, jak jsi to už kdysi zkoušela? Snažila ses vydat na novou cestu, odhodlání a plánování nechybělo, jen výsledek nepřišel. Možná tě to zklamalo, možná jsi se ptala sama sebe „Co dělám špatně?“ Tehdy to nefungovalo, ne proto, že bys byla slabá, ale proto, že jsi táhla s sebou staré břemeno, které tě brzdilo.
A co teď? Tentokrát jsi na to šla jinak. Už vidíš to, co tě drželo zpátky, a udělala jsi ten jeden malý krok navíc. Už žádné velké plány, žádné odkládání, žádné „až budu připravená“. Prostě jsi šla a udělala to. Jak se teď cítíš? Vnímáš rozdíl? Minulost tě už nestahuje – tentokrát jsi to zvládla.
Teď, když se ohlédneš, vnímáš, že ta změna není náhoda. Zkusila jsi to znovu, s odpoutáním, jasností, podporou, s odvahou udělat krok jinak. A ono to funguje. Prozkoumej ten pocit, který teď máš. Lehčí, svobodnější, sebevědomější. Uvědom si, že tohle je výsledek tvé práce, tvé odvahy, tvého rozhodnutí pustit, co tě svazovalo.
A víš co? Tohle je teprve začátek. Jak se cítíš teď, když se už nemusíš otáčet zpátky?
Tréninková desetiminutovka na závěr
- Vezmi si čistý list papíru, napiš tři věci, které tě drží zpátky.
- Ke každé z nich si napiš, proč je čas ji opustit.
- Vyber si jednu z nich a napiš si první krok, který teď hned půjdeš udělat, který povede k tomu, že ji opravdu opustíš.
Výzva: Každý den se zaměř na další věc ze seznamu a udělej další malý krok, který ti pomůže ji opustit.
