Nedávno jsem měl zajímavý a velmi inspirativní rozhovor s klientkou. Kdyby ho někdo pozoroval z venku, asi by mu tak ale nepřipadal. Proč? Protože jsme skoro pořád mlčeli.
„Tak… s čím jsi za mnou dneska přišla?“
„Ehm… asi ani s ničím, pořád ve mně ještě doznívá naše minulé setkání. Co je nového u tebe?“
„Díky za optání, chystám další Azory, jinak nic důležitého. Když to v tobě ještě rezonuje, co zkusit nechat minulé téma doznít?“
Následovalo ticho. Dlouhé. Opravdu dlouhé. Trapné? Vůbec ne. Seděli jsme vedle sebe na lavičce. A ono se to dělo. Pomalu, neokázale, přirozeně.
Nebylo třeba vyplňovat prostor. Nešlo o slova. Šlo o přítomnost.
Byl to rozhovor, ve kterém se vlastně nic neřeklo a přesto jsme z něj odcházeli s pocitem, že se stalo něco důležitého. Jako by se v tom tichu, mezi slovy, mezi nádechy, odehrálo něco hlubšího.
Dlouho po setkání jsem přemýšlel nad tím, jak moc síly může mít sdílené ticho.
Mně se s tebou dobře mlčí!
Ne každé ticho je prázdné. Někdy je právě ono tím nejdůležitějším, co mezi dvěma lidmi vznikne. V aktivním naslouchání nejde jen o přikyvování a parafrázování. Jde o prostor. O tichý, bezpečný prostor, ve kterém se může zrodit to, co slova nezvládnou popsat. Práce s tichem je jedna z nejdůležitějších umění kouče. Právě tohle ticho často přináší odpovědi. Ne proto, že kouč neví, co říct, ale protože věří, že ten druhý už odpověď někde v sobě má. Jen potřebuje klid, aby ji zaslechl.
Miluji, když mi řekneš, že nevíš. Protože v tu chvíli konečně přestaneš vyplňovat prostor bezvýznamnými slovy. Začneš konečně mluvit. Opravdově. Inspirativní rozhovor není o velkých vzletných slovech, o chytrosti. Je o přítomnosti, o důvěře, o odvaze být chvíli jen se svými myšlenkami. Beze slov.
A možná je to právě tohle, co v nás zůstává nejdéle. Ne co bylo řečeno. Ale že jsme tam byli. Opravdově.
Ticho, naslouchání a (dobré) otázky: Základ inspirativního rozhovoru
Konečně se dostáváme k tomu, jak máš vést rozhovor, který má hloubku. Odpověď není jen ve slovech. Ale v tichu, v přítomnosti a ve schopnosti aktivně naslouchat. Inspirativní rozhovor totiž nevzniká díky výřečnosti, ale díky otevřenosti.
Prozradím ti tři koučovací dovednosti, které můžeš přenést i do běžného rozhovoru:
Vytvoř prostor beze spěchu
Zpomal. Respektuj prostor své protistrany. I když máš na jazyku další otázku, nebo dokonce skvělou odpověď, mlč! Dovol svým myšlenkám plynout spolu s druhým. Nepřipomínej si dokola, co chceš říct, ale pozorně poslouchej a dej druhému prostor k celé odpovědi. Ticho není chyba. Ticho je pozvání. Umění být zticha je v komunikaci dar, ne selhání.
Naslouchej celým tělem
Nesleduj jen slova. Všímej si, kde se zadrhne dech, kam zabloudí pohled. Často „mluví“ to, co není řečeno. Otevři se plně druhému, představ si, že celé tvé tělo a mysl jsou schopny přijímat všechno, co druhý říká a jeho neverbální komunikace vyzařuje. Právě to otevírá hlubší úroveň konverzace.
Ptej se jinak
Místo „A co s tím uděláš?“ zkus: „Co by ti teď mohlo pomoci?“ Nebo: „Co ti v podobné situaci pomohlo v minulosti?“ Inspirativní rozhovor vzniká z otázek, které dávají důvěru, ne tlak. Dovol druhému, aby měl možnost přemýšlet. Namísto striktní volby (ano či ne) poskytuj svou otázkou prostor pro úvahu. Otevírej oči díky jiným úhlům pohledu.
Zkus to. Dneska. Teď!
Jsou věci, které klidně můžeš odložit na zítra. Ale zrovna tohle můžeš udělat hned. Každý, i ten maličkatý, rozhovor se může jednoduše změnit v inspirativní rozhovor. Neplánuj. Ani velká slova, ani promyšlenou strategii. Nespřádej dlouhé věty.
Jen si sedni naproti někomu, komu důvěřuješ. A stačí jen chvíle. Jen pár slov. Zeptej se prostě: „Jak se dneska máš? Opravdu.“ A pak… buď zticha. Přijde ti to ticho trapné? To je v pořádku. Kousni se do jazyka a vydrž. Ono to přijde.
Třeba padne jedno jediné slovo. Někdy se objeví slza. A možná úsměv. Ale bude to opravdové. A to je mnohem víc než všechny dokonale seskládané věty těch nejlepších řečníků světa.
Řeknu ti teď ještě něco. Takový malý bonus. Naprosto stejný inspirativní rozhovor můžeš vést i se sebou. Je to o to těžší, že musíš vnímat ne někoho cizího, ale sebe. Své vlastní pravdivé myšlenky. Umíš to. Jen si to připomeň.
Jestli si na to netroufáš, nebo nevíš kudy do toho, nevadí. Pomůžu ti a bude mi ctí tě poznat. První setkání je zdarma. Rezervuj si ho tady.
PS: Když se tak nad tím zamyslíš, co znamená pozdrav „Dobrý den?“
