Máš všechno, o čem sníš. Úspěch, výsledky i uznání. Lidé obdivují, co všechno zvládáš. Jenže když padne večer a zavřeš za sebou dveře, a nastane ticho, ozve se hluboko v tobě děsivý pocit, který cítíš až v žaludku.
Tíživá prázdnota.
Tak silná, že tě vyděsí. Skoro jako když stojíš na okraji útesu a díváš se hluboko pod sebe. Kam se ztratila radost z dosažených cílů? Kde je smysl tvého života?
Hodnotu člověka nedefinuje práce
Moje babička vždycky tvrdila, že musíš hodně pracovat a potlačit své potřeby, protože potřeby všech ostatních jsou vždycky důležitější, než ta tvoje. Asi tušíš, k čemu takové uvažování vede. Jsi totiž přesně na místě, kdy by tě i moje babička pochválila. Výkonnost, extrémní efektivita a preciznost. Pro druhé. A nikdo nechápe, jak to všechno zvládáš. Ty ale namísto radosti ze své práce, sotva držíš všechno pohromadě. Máš pocit, že pokud jen na chvilku vypustíš, všechno se rozsype. Že všechno spadne, jak domeček z karet.
A pořád ti to není dost. Další projekt, další zodpovědnost. Já vím, že to je pro dobro lidstva. A že doufáš, že v tom konečně najdeš smysl svého života. Že tenhle projekt teď konečně naplní tu prázdnotu, kterou každý večer cítíš. Jenže práce je jen část života. A hodnotu člověka nedefinuje práce.
Alternativní cesty jako řešení?
Nejvtipnější na tom je, že to víš. Že celou dobu víš, že chceš tohle nastavení přemoci a začít věci dělat jinak. Po svém. Jen namísto skutečné změny, která znamená, že ztratíš dosavadní jistotu, snažíš se naplnit prázdnotu. A to doslova čímkoliv, co ti kdo řekl, že funguje. Hledáš nové koníčky, posloucháš seberozvojové podcasty, navštěvuješ kurzy kraniosakrální terapie, piluješ své ikigai, prý snad si necháš i z karet vykládat.
Neodsuzuji vše uvedené, ale je to jako s doplňky stravy. Můžou pomoci, když je tvé tělo potřebuje. Stejně tak je to i s kurzy a podcasty, můžou být užitečné. Ale stejně jako doplňky nikdy nenahradí skutečné jídlo, ani alternativní cesty nikdy nenahradí skutečnou změnu.
A samo to nepřejde.
Dovol si vnímat i prázdnotu
Přestaň se bičovat tím, že musíš. Že se musíš neustále snažit prázdnotu naplnit. Přiznej si, že je skutečná a že opravdu existuje. A zároveň se na ni podívej jako na příležitost. Máš teď totiž všechnu sílu a prostředky jak ji vyplnit tím, co opravdu chceš. Nehleď na to, co máš a nemáš cítit podle work-life-balance časopisů. Povinnost být za každé okolnosti pozitivní ti přinese jen hlubší pocit ztráty sebe sama. Prozradím ti jedno malé tajemství: univerzální návod na štěstí neexistuje.
Tvůj život je jen tvůj a pocit štěstí je pro každého v něčem jiném. Co pro tebe znamená štěstí? Asi něco velkého, neuchopitelného, nepopsatelného. Ještě to sice nevidíš, ale už teď jdeš po cestě k němu. Proč? Protože namísto přebíjení prázdnoty konečně uvažuješ nad tím, kým chceš být. A malou inspirací může být cokoliv.
Třeba motýl na zahradě.
Jak se cítit šťastně?
Nedám Ti návod k tomu, jak se cítit šťastně. Ale mohu Ti pomoci objevit cestu ke tvému štěstí. K zaplnění prázdnoty. K nalezení toho, co ve svém životě opravdu chceš. Ať můžeš říct „Jsem dobrý člověk“ a definovat tuhle hodnotu i něčím jiným, než jen prací.
A že jsem nenabídl jasné řešení? Dobře, přestaň se teď na chviličku bát, co se stane za 5 minut. Vypni zvonění, sundej chytré hodinky. Pohodlně si sedni a postupně si odpověz na tři jednoduché otázky. Ale nelži si do kapsy. Nikdo jiný tvou odpověď neuslyší. Klidně si k tomu i zavři oči:
- Kdy naposledy mě naplňoval pocit štěstí?
- Jakou, i jen maličkou věc, dělám proto, že to opravdu dělat chci?
- Jak vypadá první malý krok, který mi už dnes přinese více radosti?
Máš to? Fajn! Jak se cítíš? Co se právě teď změnilo?
Co ti pomůže na tvé cestě?
To je poslední dnešní otázka, kterou ti pokládám. Neboj se říci si o pomoc. Není slabostí říct, že nevíš, kde začít, že nevíš, jak se do té hrozivé prázdnoty podívat. Můžeme do ní nahlédnout společně v půlhodince zdarma.
A jestli je tvá odpověď, že nutně potřebuješ důsledný odstup od toho, co všechno právě teď držíš, mám pro tebe dobrou zprávu: jsi nejlepším možným odhodlaným účastníkem cesty životní změny na Azorech. Tuhle cestu dělám jen dvakrát ročně. Azory mění životy.
