Víš, že některé jazyky (např. africké, hopijština, ale explicitně třeba i mandarínská čínština) nemají budoucí čas jako gramatickou kategorii? V některých případech budoucnost vyjadřují přítomností spolu s kontextem („já jdu v pondělí“ místo „půjdu“), ale v některých kulturách je budoucnost jednoduše neuchopitelná. Je příliš proměnlivá a nejistá, a tak ji není nutné oddělovat od přítomnosti. Zaujalo mne to a vydal jsem se po stopách toho, jak se na takový jev můžeme podívat v kontextu koučovacího přístupu.
Přítomnost jako jediný skutečný okamžik
Co by se stalo, kdybychom na budoucnost nekoukali jako na jistotu? Jako na něco, co určitě přijde? Co když existuje jenom přítomnost? Pak nutně každý přítomný okamžik je ten jediný skutečný. To, co nazýváme „budoucností“, tvoří jen naše představa, projekce mysli. V některých filozofiích (např. v buddhismu nebo u domorodých kmenů) se říká, že minulost, přítomnost i budoucnost jsou jen různé způsoby, jak mysl interpretuje přítomný okamžik.
To ale znamená, že neexistuje nic jako ztracený čas. Pokud se rozhodnu hodinu dívat do vody, není to ztracená hodina. Je to přímý dotek bytí, ve kterém se rodí všechno ostatní. Odpočinek i klid jsou aktivní činy, které určují, jaký budoucí okamžik se projeví!
Budoucnost se neodehrává tam, ale tady. Teď.
Čas je jako řeka?
Taky vnímáš čas jako něco, co plyne? Jako řeku, která má svůj počátek u pramene v minulosti a svůj konec v budoucnosti v ústí do moře? Ale co nastane, když si uvědomíš, že pramen, potok, řeka i moře sdílí stejnou podstatu? Vodu. A voda je stále tatáž. Ať ji nazveš minulostí, přítomností nebo budoucností.
Zkus se teď zamyslet a zastavit. Jak by to vypadalo, když přestaneš žít v budu muset, nebo musel jsem a vtáhneš svou minulost jako životní zkušenost a budoucnost, jako něco, co je vždy nejisté, do přítomnosti? Protože tu tvoříš právě teď. Představ si všechno, co umíš a znáš, znát budeš, jako onu vodu. Jako svůj potenciál pro činy přítomnosti.
Neptej se, co bude, nebo co bylo. Ptej se, co teď je. Protože jedině tím, že teď jsi, tvoříš všechno, co přijde.
Co teď potřebuješ?
Vraťme se na začátek ke kulturám, které nemají vyjádření pro budoucnost. Když tyto kultury neoddělují budoucnost od přítomnosti, dělají vlastně totéž, co koučovací přístup. Neřeší, co bylo, co bude, ale to, co je teď. Pozor, neignorují ani minulost, ani budoucnost, jen s nimi nepočítají jako s něčím, co lze změnit. Jako kouč neříkám, co nastane, ale ptám se: „Co potřebuješ právě teď, ať se posuneš dál?“ Tím, že člověk udělá krok v přítomnosti, budoucnost se začne tvarovat sama.
Jsi tu ještě? Díky za ochotu pustit se se mnou i do lehce filozofických vod prostoru a času. Vážím si toho. Pokud chceš, můžeme si spolu podobně povídat na koučovacím putování v přírodě v rámci Velkého týdne malých firem, do kterého jsem se zapojil. Vždycky máš možnost potkat se na první půlhodinu zdarma, ať poznáš, o čem to koučování vlastně je.
V názvu článku jsem slíbil šest kroků ke vnímání přítomnosti. Aby nezůstalo jen u slov, tady je máš:
- Uvědom si problém. Nežijeme v budoucnosti, žijeme tady a teď.
- Pochop, co nefunguje. Neustálé plánování tě stresuje, protože budoucnost je nejistá a vlastně neexistuje.
- Změň jazyk. Mluv o budoucnosti, jako by se už děla v přítomném okamžiku.
- Buď pozorovatel. Sleduj, jak se mění tvůj pocit, když budoucnost vtáhneš do dneška.
- Najdi poučení. Budoucnost není oddělená, tvoří ji každý tvůj krok. I odpočinek.
- Vyzkoušej tréninkovou desetiminutovku. Zaregistruj se ve formuláři pod článkem a zkus skutečně prožít zadání.
