První setkání s klienty jsou pro mě vždy neobyčejná. Těším se na nové tváře, nové příběhy. Nikdy nevím, co si klient ke mně přináší. A už vůbec ne, kam se v té půlhodince zdarma, kde vzájemně zjišťujeme, zda jsme pro sebe vůbec to pravé, dostaneme. Témata bývají různá. A často objevíme za tím prvotním něco mnohem hlubšího a důležitějšího. Významným a často velmi bolestným tématem je změna kariéry ve středním věku. Jenže, co když to teď konečně začne být ta správná jízda?
Revize „Půjčených snů“
Většina lidí do 40 let buduje život na základě snů, které ale nejsou jejich. Čest budiž výjimkám, ale leckdy jsou to sny rodičů, někdy dokonce jejich učitelů (jen si vzpomeň na svého oblíbeného učitele, kam až ti říkal, že to v životě dotáhneš?). Často nejde ani mluvit o snech, protože lidé z nutnosti sáhli po první příležitosti, která se naskytla. Jednoduše proto, že to tehdy byla bezpečná varianta, nebo dokonce jejich jediné východisko ze situace. A tak nějak se stalo, že v tomhle bezpečí zůstali třeba dvacet let.
Teď sedí naproti mně a nevěřícně si opakují svá vlastní slova. Slova o tom, že tahle práce nikdy nebyla jejich. Že doposud dělali, co dělat nechtěli. Že místo, kde tráví třetinu svého bdělého času, přestože jim dává životní jistotu, je ve skutečnosti nesmírně vyčerpává. Jenže je jim přes 40 a mají pocit, že nic jiného neumí.
A co teď s tím?
Hledání esence místo formy
Protože ještě pořád čteš tyhle řádky, budu drze předpokládat, že tě tohle téma zajímá. A zajímá tě z toho důvodu, že se v něm poznáváš.
Já vím a chápu argument, že po patnácti letech ve firmě bezpečně znáš všechny procesy a víš přesně, co máš dělat. Máš zkušenosti, znalosti, tituly a certifikace. Ale taky máš za sebou polovinu svého kariérního života. A protože teď tohle čteš, vnímáš, že tu druhou chceš zažít jinak. Jedna má klientka mi doslova řekla, že chce zahodit tu nenáviděnou profesní masku a zkratku COO na své vizitce vyměnit za sousloví svobodný umělec. Jenom myšlenka na tuhle nerozumnou svobodu jí dávala víc síly, než poslední profesní úspěch. Ani netušila, jak moc jsem jí tehdy rozuměl.
Neříkám, že máš zahodit všechno, co doposud bylo. Jako kouč ti neříkám, co máš dělat. Jsem jen pouhý průvodce na cestě změny. Já se jen v roli kouče ptám.
… já se jen v roli kouče ptám
Pokud teď, na maličký okamžik odložíš všechna ta „musím“ a „mělo by se“, co by na té vizitce bylo napsáno? Co je ta jedna nerozumná věc, která ti dává sílu, i když se zdá logicky nerozumná?
Když tuhle věc objevíš, a může to chvíli trvat, zjistíš, že i po čtyřicítce můžeš kariéru změnit.
Chceš tuhle cestu vzít vážně? Dobře. Jsem tu, jsem tvůj kouč a absolutně v tebe věřím. Rezervuj si svou první půlhodinku zdarma a pojď objevit to, co chceš!
