Jak říct „ne“ bez pocitu viny? Pokud patříš k lidem, jako jsem já, je pro tebe těžké říci „ne“. Jsi na schůzce, kde plánujete příští akci. Odcházíš, a přestože sis říkal, že tentokrát opravdu nebudeš dělat nic, máš v poznámkách zapsáno minimálně deset věcí, které musíš udělat.
Proč je složité říct „ne“?
V prvé řadě tě uklidním – nejsi v tom sám. Říct „ne“ je nesmírně složité a náročné, protože už samotná myšlenka na odmítnutí něčeho, co můžeme pro jiné udělat, vyvolává negativní pocity. Cítíš se provinile, méněcenně, zklamaně, lítostivě. Máš výčitky. Slyšíš, že druhý si řekl o pomoc, a ty ji odmítáš. Celým svým já chceš vyhovět ostatním, a tak je odpor tvého vlastního vědomí velice silný.
Pochopení toho, proč se tak cítíš, už pravděpodobně znáš. Naše kultura, naši prarodiče, dokonce i rodiče nás učili, že být vstřícný a obětavý je žádoucí. Potřeby druhých jsou důležitější než naše vlastní, a jsme povinni vyhovět. Říkat „ne“ je považováno za sobecké a nezdvořilé.
A co víc? Pokud už řekneš „ne“, vznikne v tobě obrovský vnitřní konflikt mezi touhou pomáhat druhým a potřebou chránit své vlastní hranice. Cítíš se rozpolcený mezi tím, že nechceš zklamat ostatní, a vědomím, že potřebuješ čas a energii i pro sebe. Bojíš se, že když odmítneš, ztratíš přátele, důvěru a ostatní tě budou vnímat jako někoho, kdo nechce spolupracovat.
Co nefunguje
Srdce ti buší, řekl jsi „ne“! Vlastně ne tak docela – váhavě jsi odmítl. Druhá strana ani nezaznamenala, že jsi řekl „ne“, a dál ti nakládá jednu povinnost za druhou. Omlouváš se, říkáš, že nemáš moc času, že to asi nestihneš, ale na přímou otázku „Takže to nechceš pro nás udělat?“ odpovíš, že asi ano, že to tedy uděláš. Vysvětluješ, že máš na práci spoustu dalších věcí, ale vede to jen k tomu, že protistrana si myslí, že vyjmenováváš pořadí a důležitost toho, kdy úkoly splníš.
Odcházíš a přestože sis říkal, že tentokrát opravdu nebudeš dělat nic, máš v poznámkách zapsáno minimálně deset věcí, které musíš udělat. Co ti to o tobě říká? Jak tě vnímá okolí? Neefektivní říkání „ne“ může vést k ztrátě respektu a snížení vlastní sebeúcty.
Důsledky neustálého říkání „ano“ – přetížení, vyhoření, snížená kvalita života a pocity frustrace.
Děkuji, ale nechci
Stalo se mi před několika lety, že jsem přizval syna k sečení zahrady. Manipulativně jsem ho vylákal ven a řekl: „Vidíš tu trávu? Je do pasu, že? Pojď, půjdeme ji posekat.“ Rozhlédl se, zhodnotil bujnou zeleň, podíval se na mě a nevinně odpověděl: „Víš, tati, děkuji, ale nechci.“
Tehdy jsem nevěděl, co na to říct. Měl jsem se smát, nebo být naštvaný? Až později jsem si uvědomil, že bych měl být hrdý. Dokázal říct „ne“, aniž by mě urazil. Doslova mi tehdy vyrazil dech a vzal vítr z plachet.
Nechtěné kouzlo situace dnes slouží jako dobrý příklad toho, co můžeš dělat, aniž bys cítil vinu. Připrav si seznam jasných frází jako:
- „Děkuji, ale nemohu“
- „To není v tuto chvíli možné“
- „Děkuji, ale nechci“
Začni je používat v konkrétních situacích, například při odmítnutí žádosti o práci přesčas, pozvání od přátel nebo rodinných požadavků, které nejsou v souladu s tvými prioritami. Nauč se odmítnutí podávat jasným, ale pozitivním tónem. Přesně, jako to tehdy udělal můj syn. Je naprosto v pořádku, pokud si to natrénuješ před zrcadlem.
A co když se setkáš s negativní reakcí? Stůj si za svým. Jakmile jednou nahlas řekneš jasné „ne“, bude to jednodušší.
Pozoruj, jak ti bylo, jak je ti, co se změnilo?
Řekl jsi jasné „ne“ a jsi vyplašený? Zastav se, sedni si a věnuj čas sám sobě. Uvažuj, co tvé pocity znamenají? Jak se cítíš? Jaká byla reakce okolí? Byla pozitivní, nebo negativní? Co tě na ní nejvíce překvapilo? Pozoruj, že tvé odmítnutí nemělo negativní vliv na tom, jak o tobě uvažují ostatní. Všimni si, že častěji říkáš ne, a díky většímu prostoru a dostatku času, máš teď možnost dělat důležité úkoly lépe a pečlivěji.
Tréninková desetiminutovka na závěr
Jdi ještě dnes ven, do tmy, a věnuj 10 minut tomu, abys sis představil situaci, kdy říkáš „ne“. Buď na sebe přísný a představ si situace a lidi, před kterými jsi nikdy nedokázal ani naznačit odmítnutí. Za chůze řekni nejprve potichu „ne“. Poté hlasitěji. A nakonec řekni „ne“ důrazně. Zamysli se nad pocity před, během a po odmítnutí. Zaměř se na to, jak reaguje tvé tělo a mysl.
Nespokoj se s deseti minutami dnes. Celý týden choď pravidelně ven a říkej „ne“.
