Vůbec jsem dneska nechtěl psát o bludičkách. Chtěl jsem psát o tom, jak jsou Vánoce často deprimující, jako zranění předávaná z generace na generaci. O tom, jak jedno rozhodnutí udělat si čas Vánoc po svém a nepodřizovat se diktátu minulosti vede k pevnému uchopení otěží vlastního života. K rozvoji sebejistoty. Ale pak jsem se vydal...
To si takhle přemýšlíš, jaké jsou možnosti, které ve své budoucnosti máš a shazuješ jednu za druhou ze stolu, aniž by dostaly šanci. Proč? Snad proto, že už tři týdny nesvítí sluníčko a ustavičná mlha zahaluje i ty možnosti, které by šanci dostat přece jen měly.
„Jak mám žít autenticky?“ ptá se mě klient. Sice jsme spolu online, ale i tak je na něm dobře vidět fyzický projev rozpolcení. Rozpolcení v tom, že se snaží žít jako dobrý člověk, přesně tak, jak jej vychovali a jak od něj společnost očekává, ale zároveň cítí, že za vší snahou vyhovět a být „dobrým“...
První adventní neděle. Advent. Je to definitivně tady a nikdo to už neokecá. Vánoce za čtyři týdny. Také se v tobě při těch slovech objevilo takové to malé vnitřní chvění? Ještě mi ale řekni, jakého je původu? Těšení se? Nervozita? Vyděšení? Mix toho všeho? Jsi Cindy Lou Who anebo Grinch?
Už jsem fakt naštvaný. Potkal jsem další článek, který tvrdí, že vytrvalý optimismus je jediná cesta ke štěstí a seberozvoji! Že prý když je ti mizerně, musíš se dívat na svět pozitivně a přenastavit si myšlení. Non-stop optimismem se těšit z plodů štěstí, které přijdou. Co je to za blbost?! Nekonečný optimismus jako zaručená cesta...
Přijde mi to až jako mantra: „Najdi životní směr – najdeš sebe“ a jiné podobné motivační citáty z hrníčků. Ale ani dnes nedostaneš seznam deseti kroků, které máš udělat, ať najdeš sebe sama. Zároveň tě v tom ale nenechám. I když tenhle článek bude bolet, bude pravdivější, než návod z časopisu. Lidí bez životního směru...
Překvapila mě. Vlastně docela dost. Vedle mě jde úplně obyčejná, hezká mladá žena. Z jednoduchého sportovního oblečení by těžko kdo něco usuzoval. Jdeme lesem a já poslouchám její příběh. A že je co poslouchat. Ve svých 27 letech má za sebou kariéru, za kterou by se nemusel stydět padesátiletý CEO nadnárodního korporátu. Padají dokonce i...
V jedné nenápadné vesnici uprostřed jižní Moravy, v jednom nenápadném domě uprostřed nenápadné ulice žije nenápadná nepostradatelná kočka. Jmenuje se Jája. Svou nenápadností vyniká nad kočky jiné. Když jdeš, milý čtenáři, zahradou, sotva si jí všimneš. Ba dokonce nevšimneš si jí ani doma – jen se mlčky válí a nenápadně sežere, co najde.
Stala se mi tuhle zajímavá věc, drobnost, když jsem se připravoval na on-line koučování. Jako vždy jsem si nachystal podklady, připravil vodu k pití a uklidil si stůl. Mám rád, když mám všechno hotové o kousek dřív, než je třeba. Na závěr vždy kontroluji techniku. Mám své hlavní i záložní komunikační kanály dobře osahané, takže...
Podzim už nikdo neukecá. Listí padá, už i tráva místy spálená mrazem. Studený vítr fičí tak, že by stačilo zatlouct do země kolík a přivázaný drak by létal až do sněhu. Nevím, jak tebe, ale v tenhle čas mě pravidelně přepadá podzimní smutek a únava. Naštěstí je z toho cesta ven.
Těšany 2
664 54 Těšany
Czech republic
IČ 73534536
