„Já už vlastně ani nic nového nechci, žádné nové příležitosti,“ řekla mi při jedné odpolední kávě moje známá Eva. „Chci jen chvíli klid, trochu míň stresu a ať mě lidi chvíli nechají být.“ Její tón nebyl ani rezignovaný, ani dramatický. Spíš takový ten unavený, ze kterého víš, že už se delší dobu jen sotva drží...