„Intro“
Vyskytl se nám tady takový nešvar – pozdní příchody. Anebo vůbec žádné. Snažím se vyjít novým klientům co nejvíce vstříc a tak mám pro ně vymezené odpolední respektive večerní časy. Dělám to tak proto, aby jim malá ochutnávka koučování nekolidovala s jejich zaměstnáním. Poněkud logicky ovšem večery nemám vyblokované vždy a za každých okolností. Je milé, pokud klient rezervuje termín. A tak pokud přijde požadavek na koučování zdarma, snažím se vyjít vstříc a přestože v požadovaný čas již něco mám, většinou upravím svůj rozvrh tak, abych se s klientem setkat mohl. Vždy posílám potvrzovací e-mail, že termín respektuji, uvádím kontaktní informace včetně telefonu a zdůrazňuji, že pokud se na straně klienta cokoliv změní, stačí napsat e-mail, SMS, nebo klidně zavolat. Vše je jen o domluvě.
Intermezzo
Jaké je pak ovšem mé zklamání, pakliže se klient na domluvenou schůzku dostaví se zpožděním, nebo nedostaví vůbec. Lehce před termínem ještě zasílám i SMS, ve které schůzku připomínám a dodávám, že mohu být nápomocen i v případě jakéhokoliv technického problému. Ti lépe vychovaní opozdilci na toto reagují, ti neomalení ani neodpoví. A tak ještě chvíli čekám před prázdnou obrazovkou, než sezení s rozporuplnými pocity ukončím. Vlastně si nejsem ani jist, co se stalo, to mohu pouze dohadovat. Přemýšlím, kdy jsem se takto neomaleně zachoval naposledy já a z jakého důvodu to bylo. Co já mohu ve své komunikaci změnit, abych přinesl pro klienta větší pohodlí. Leží mi to v hlavě. Pozdní příchody.
„Outro“
Pokud myslíte, že jsem naštvaný, mýlíte se. Jsem spíše zklamaný, protože se snažím ke každému koučování přistupovat zodpovědně a se zvídavou pozorností, kterou ke koučinku potřebuji. Mám vymezený čas, prostor, který chci věnovat někomu dalšímu. Někomu kdo to potřebuje. A to i přesto, že je to zadarmo. Těším se na setkání s novým člověkem a doufám, že mu mohu pomoci v jeho cestě. Třeba se to povede i v té půlhodině. Pro mne je pak odměnou, že smutný člověk odchází s nadějí a motivací jít dál. Změnit svůj život tak, aby byl pro něj smysluplný.
Ke každému koučovacímu rozhovoru patří příprava. A to jak před, tak i po sezení. Pokud je sezení první, není ta před většinou moc dlouhá. Nicméně ta po se může i pořádně protáhnout, protože vyhodnocuji své vlastní kroky. Přemýšlím, jak moc jsem do úvah klienta zasáhl já. Někdy je to potřeba, ale nesmím ovlivnit klienta v cestě, kterou chce jít on. Hledám cesty, které jsme ještě neprozkoumali, protože jsme to jednoduše nestihli. Tedy tak trochu si dělám přípravu na příště. Leckdy mne tlačí čas, právě proto, že co chvíli začne koučovací ochutnávka dalšího klienta. I k té přistupuji stejně, jako by byla placená.
Pěkně prosím a smutně koukám, kolena mám ohnutá, pokud své setkání nestíháte, nebo jste si jej rozmysleli, dejte mi to vědět. Nebudu se zlobit, ba ani nebudu nepříjemný, naopak vám popřeji hodně sil do vašeho nového vědomého života!
Dejte mi vědět do komentářů, jak se k tomu stavíte vy?
