Mám dojem, že co nevidět rozjedu seriál očistců. Tentokrát je na řadě komunitní pracovník. Vlastně to vůbec není špatné téma do doby půstu. Kdo se stará o duševní zdraví komunitních pracovníků?
Kdo je to komunitní pracovník?
Minulý týden jsem dokončil akreditovaný kurz základů komunitní práce, který tvoří další střípek do mozaiky toho, co o životě, možnostech, rozvoji a vůbec lidského potenciálu chci vědět. Lektoři i náplň kurzu byla jednoduše skvělá. Trochu mne překvapilo, jak moc je komunitní práce podobná týmovému koučinku a jak podobné nástroje se využívají. Protože se jednalo o základy (dokonce ještě v minimalističtější formě jsem si podobným školením prošel již v roce 2022, tehdy ještě kurzem přímo od MPSV), mnoho z řečeného klouzalo po povrchu a mne bavilo vidět podtext všeho, co za tím je. Komunitní pracovník, stejně jako kouč, nepřebírá zodpovědnost za klienty, neposkytuje péči, ale uschopňuje člověka. Pracuje s lidmi v jejich prostředí, v terénu. Rozšiřuje jejich sféry vlivu, věří v jejich schopnosti a provází klienty na cestě k cíli. A dělá to částečně i pomocí nástrojů týmového koučinku. Díky tomu všemu je dosažení cíle opravdovější, smysluplnější a udržitelnější.
Komunitní pracovník není sociálním pracovníkem!
A kdo je to kouč?
Kouč je průvodce. Hledá spolu s klientem možné cesty k řešení. Cesty, které vedou klienta k vytouženému cíli. Není mentor, není trenér, není rádce. Kouč na klienta nekřičí, ani mu nevytyčuje cestu. Nesoudí řešení, která klient najde, neodsuzuje to, kým klient je. Kouč provází klienta k nalezení vlastní cesty. K nalezení vlastních hodnot, odpovědí a možností na dané téma. Každý z nás se jistě někdy dostal do situace, kdy nevěděl kudy kam. Nebo věřil v existenci lepšího řešení. A hledal odpovědi u své rodiny, svých přátel, lidí, kterých si váží a kterým důvěřuje. Jejich rady ale buď nedávaly smysl, nefungovaly, nebo s řešením nebyl spokojen. A proč? Protože to byly cesty a řešení, které nebyly jeho.
Kdo se tedy stará o duševní zdraví komunitních pracovníků?
V jednom z předchozích článků jsem se pozastavoval nad absencí očisty sociálních pracovníků. Jejich práce je nesmírně náročná a tak se tu a tam stane, že zabloudí do uliček zahořklosti a zmaru. Stejné je to i u komunitních pracovníků. Ale i koučů. Je nesmírně důležité umět v pomáhající profesi najít duševní rovnováhu, očistu, pocit jistoty při hledání cílů. A stejně jako každý kouč ví, že je dobré mít svého vlastního kouče, mentora, terapeuta a supervizora, měl by i komunitní pracovník mít komfort vlastního duševního zdraví a zpětné vazby.
Jste komunitní pracovník? A máte svého mentora? Supervizora? Kouče? Že ne?