Chceš změnu? Počítej se ztrátou! Aneb proč se bojím změny?

„Vím, že takhle to dál nejde, chci změnu … Ale pořád v tom zůstávám.“
„Proč neodcházím? Protože to TEĎ jinak nejde.“
„Chci začít jinak, chci změnu. Ale přijdu s tím o to, co mám teď.“
„Nejde mi to jako dřív, musím to změnit, začít věci dělat jinak. Ale co na to řeknou ostatní?“

Podobných vět slyším při koučování opravdu hodně. A společným jmenovatelem je jim strach z opuštění důvěrně známého. O změně i o strachu jsem už psal, ale dnes se na to chci podívat z jiného úhlu pohledu.

Chceš změnu? Počítej se ztrátou!

Já vím, že máš plán. Slyším, že mi říkáš tu otřepanou frázi „až jednou“. Vnímám, že máš chuť a dokonce i odvahu se do toho pustit. A když ne dnes, tak zítra ráno. Otevřeš oči a řekneš si „jdu na to!“ Jenže při první ranní kávě přijde okamžik, kdy začneš bilancovat, co všechno možná ztratíš tím, když se do toho opravdu pustíš. A najednou už vše není tak zářivé a jasné, jaké to bylo včera. A je úplně jedno, zda se jedná o práci, vztah, nebo způsob života.

Nechci ti slibovat životní změnu zadarmo. Nejsem ani prodejce kastrolů, ani šarlatán, a takhle to nefunguje. Samo se to taky nestane. Změna může bolet. Stejně jako růst. Ne vždy, ale často. Pamatuješ si, když ti rostly kosti? Alpa. Francovka. Chladivý přítel.

Ale chci ti připomenout, že výsledek stojí za to. 

Život je o rovnováze

Je mi až hloupé to takhle říct, ale je to přesně tak. V životě vždycky hledáš rovnováhu. Zpravidla mezi osobním životem, rodinou a prací. Když je něčeho moc, odnáší to něco jiného. Hodně pracuješ, (ne vždy) máš dost peněz. Ale co tvá rodina? A co ty? Soustředíš se na sebe, na to, kým jsi, kým chceš být? Skvěle! Ale co zbytek? Jak tvá změna ovlivní lidi okolo tebe?

Stejné je to se změnou. Aby změna mohla být opravdu úspěšná, musí být v rovnováze to, co tratíš, s tím, co získáš. A ne vždy je nutné přijít o něco zásadního. Ale vždycky budeš muset něco pustit. Možná pohodlí. Očekávání druhých. Nebo třeba způsob, jak většinou reaguješ.

… a o rozporu

Stojíš na životní křižovatce a v tobě zuří vnitřní konflikt. Zůstat nebo odejít? Začít v jiném oboru, nebo se držet bezpečí toho, co znáš? Všimni si, co se ti právě teď honí hlavou. Jistota a bezpečí známého na prvním místě, viď? A nemusí nutně jít o velkou věc. Co třeba, když můžeš některé věci delegovat? Okamžitě přichází strach z neznámého, z nejistoty, zda tvůj pověřenec úkol odvede stejně dobře jako ty (jistěže ne, vždyť to doteď děláš ty, že nikdo jiný to lépe nezvládne). Na druhé misce vah ale může být prostor. Čas. Radost. Něco, co ti dává smysl.

A co s tím vším teď?

Nenabízím snadné řešení. Ale nabízím ti možnost podívat se spolu na všechny cesty, které před tebou leží. Zhodnotíme spolu nejen pozitiva změny, ale i negativa, která změna může přinést. Nebudu před tebou schovávat pravdu jen pro to, že může bolet. Důležité ale je, že si ji připustíš a budeš mít bezpečný prostor ji prozkoumat s někým, kdo tě nebude soudit.

A že ráno bude vypadat jinak, než dnešní odpoledne? Že tvá jistota rozhodnutí najednou pozvolna mizí? Jsem tu, abych ti připomněl, že i když růst může bolet, stojí za to.

Tak co? Jdeš do toho se mnou? Ozvi se, domluvíme si první setkání.