Co když není problém v tom, že nestíháš, ale v tom, že už nechceš? Jsou chvíle, kdy se člověk nesnaží být lepší. Jen přestane utíkat před tím, co už dávno ví.
Co když není problém v tom, že nestíháš, ale v tom, že už nechceš? Jsou chvíle, kdy se člověk nesnaží být lepší. Jen přestane utíkat před tím, co už dávno ví.
Kdybych měl vybrat jediné slovo, které na setkáních zazní nejčastěji, je to slovo nevím. Pokaždé, když slovo nevím uslyším, moje koučovací dušička zajásá a já se s nadšením a takřka dětskou zvědavostí zaposlouchám, co bude dál. Okolní svět přestává existovat, na ničem vnějším nezáleží. Najednou jsme dvě lidské duše, které společně tančí a skutečně hledají...
Co se stane, když ztratíš orientaci a ignoruješ fakta? Je středa odpoledne. Slunce se s jarní silou opírá do krajiny a my s klientkou kráčíme lesní cestou. Jdeme a objevujeme nejen nové myšlenky, ale i skrytá místa. Tentokrát nás cesta zavedla k malému pomníku. Pomníku padlým letcům u Račic na Vyškovsku. Kdysi jsem o něm...
„A co když zapomenu, proč to celé dělám? Co když ztratím motivaci?“ Před rokem jsem byl poprvé se svou klientkou na Azorských ostrovech. Hledala tehdy svou životní změnu, novou cestu, po které může jít. Na začátku našeho pobytu jsem ji nechal napsat vzkaz. Vzkaz sama sobě, který si buď mohla znovu otevřít na jeho konci,...
Jsou rozhodnutí, u kterých víš, že je musíš udělat. Každého svého klienta se ptám, s čím za mnou přišel. A každý z nich odpoví něco jiného. Je to proto, že svůj příběh každý žije trochu jinak. Proto koučování nedává rady, protože to, co funguje jednomu, zpravidla nefunguje druhému. Jedna věc ale bývá společná – na...
„Já už na to nemám sílu. Všechno mě štve a nic k ničemu nevede. Můj život už je jen o tom, jak přežít. Ať dělám, co dělám, nic nefunguje. Nevěřím, že mi ještě někdo pomůže. A nejhorší je to v noci. Denně se budím ve 3 hodiny ráno a jen zírám do stropu.“ Poznáváš se?...
Jsou dny, kdy je člověku prostě smutno. A ne vždycky k tomu musí být důvod. Prostě se ráno probudíš a svět je o něco šedivější než jindy. Věci, které tě doteď bavily, jsou tak nějak bezvýznamné. A přestože se fakt snažíš, jednoduše tě doslova sejme pocit únavy a prázdna. Je ti prostě smutno.
„Já mám strach ze změny. Připadám si jako na okraji šílené průrvy. Chci na druhou stranu. Musím na druhou stranu. Protože tady, kde jsem teď, se to drolí a rozpadá.“ „Co vidíš na druhé straně té průrvy?“ „No tam je to, co chci! Tam je to úplně jiné! Jenže tam nedoskočím!“ Přesně takhle se to...
Už nemůžeš? Zastav se dřív, než tě to zlomí. To, že jsi tu znamená, že existuje cesta. Tohle není výlet, tohle je cesta, která mění život. Azorské ostrovy jsou můj zamilovaný kus země. Uprostřed Atlantického oceánu, na mapě vypadají jako špendlíková hlavička. Jenže tohle malé nic v rozsáhlých vodách Atlantiku jsou jako zelená oáza, na...
Kolik cílů už ve svém životě máš za sebou? A kolik jich bylo úspěšných? „I cesta může být cíl,“ zpívá Mňága a Ždorp. Jenže jak moc je to opravdu pravdou? Jak moc stačí užít si cestu?