Azory jsou jednoduše srdeční záležitost. Občas se mě někdo zeptá, jak jsem je vlastně objevil? A já odpovídám: „Ve snu.“ Sen, který se mi opakovaně roky zdál – stejné tiché místo, stejné jezero … a přesto cítím vůni moře. A pak jsem tohle místo našel na břehu Lagoa do Fogo na ostrově São Miguel. Tenhle sen si ale nechci nechat jen pro sebe. Azory totiž mění životy. A protože jsem právě vypsal podzimní termín Azorských ostrovů s koučem, nebude dnes řeč o pohledech na životní trable.
Dnes to nebude o těžkých tématech. Dneska to bude o cestě vody. Rota da Água. Chvíle ticha mezi dvěma světy.
Fajã do Redondo
Náš čtyřkolý přítel nás dovezl spolehlivě na začátek cesty. Na malé parkoviště u vesničky Caldeiras, do které se ještě vrátíme v závěru našeho výšlapu. Čeká nás příjemná trasa, která je součástí cesty vody. Rota da Água. Zastavuji motor a spouští se klasický azorský déšť. Není to prudký liják, zato velmi vydatný. Minutu s klientkou (říkejme jí třeba Petra) debatuji, že tohle je na Azorských ostrovech klasika, že za pár minut bude všechno jinak, než mi sluníčko dalo za pravdu.
Volným tempem překonáváme první část trasy příjemnou pastvinou a za chviličku odbočujeme k přírodnímu valu, za kterým se vznáší oblaka páry. Štiplavý odér zkažených vajec dává tušit, že tady podzemní oheň stále vře. Míjíme ceduli, která nás varuje, že si nemáme sedat na zem, protože zde dochází k masivním výronům CO2 a zajímalo by mne, zda to někdo někdy přečetl té krávě, co se pod tou cedulí poklidně pase. Chvilku se zde zastavíme a pozorujeme a posloucháme sykot unikající sirné páry. Síla země, i když jen v maličkatém měřítku, je neskutečná. Po pár metrech nás spolkne džungle a my jdeme kolem kamenného koryta, kterým teče voda. Záměrně mlčím, nechci zkazit překvapení, co se objeví po pár kilometrech pochodu.
Přehrada Fajã do Redondo
Ztracená v lese, zarostlá mechem a kapradím, vykoukne na nás přehrada Fajã do Redondo. Krásná stavba vybudovaná v roce 1927 za účelem kumulace vody pro hydroelektrárnu, která dodnes vyrábí elektřinu pro město Ribeira Grande. Petra stojí na můstku koruny přehrady a s pokorou hledí do hluboké zeleně lesa a do vody, která má sytě smaragdově zelenou, až nefritovou, barvu. Barva je dána vysokým obsahem sopečných minerálů, jako je železo, měď nebo hořčík. Ty pak vytváří specifické barevné odlesky, často právě zelené nebo tyrkysové. Svou roli v neposlední řadě hraje odraz zeleně v okolí a samosebou také přítomnost mikroskopických zelených řas.
Koučujeme.
Rota da Água
Od přehrady Fajã do Redondo se vydáváme dál, v původním kanále, který zásoboval vodou hydroelektrárnu stejnojmenného názvu. V roce 2005 byla přehrada upravena a kvůli efektivitě se voda nově přivádí zatrubněná. Hrubé nečistoty se tak zachytávají jen jednou, už na začátku. Naše cesta vede právě tímto korytem v hlubokém lese. Míjíme další a další rozpálené skály, ze kterých unikají sopečné plyny. Sopečné průduchy, tedy fumaroly, jsou lemované sytě barevnými prstenci vysrážené síry, krystaly sádrovce a drobnými krystalky dalších síranů.
Salto do Cabrito
Cesta nás přivádí k původní hydroelektrárně, kde se pěšina vedoucí podél potrubí mění v cestu něm. Klidná a neústupná síla vody vyhloubila ve skalách průrvu, která ústí do krásného vodopádu. Salto do Cabrito. Skok kůzlátka. Prý se to tu tak jmenuje podle příběhu kozy, která zde průrvu přeskočila, když ji honili zdivočelí psi. Nejsou tu ani kozy, ani zdivočelí psi, dokonce ani obyčejní turisté.
Pod vodopádem ústí do nově zbudované hydroelektrárny i vlastní potrubí a voda dál teče už volně korytem říčky až do Ribeira Grande. Místo ale zve k dalšímu tichému posezení a koučování.
Poço do Cavalo
Z hluboké průrvy stoupáme strmou silničkou (protože k zajímavým místům portugalci chodí autem) a kolem geotermální elektrárny přes vratký mostek jdeme na pastviny. Mohutný hukot vody jsme nechali za sebou a kontrastní ticho na pastvinách nutí Petru zastavit se. Povídáme si. Azory jsou kouzelné. A tak přesně v místě, které se jmenuje Poço do Cavalo, tedy Koňská studna, potkáváme koně. Je tu sám a je hodný. Až vtíravý. I když má kolem sebe čerstvé trávy víc než dost, dožaduje se, abychom mu trávu trhali a dávali my. Koučujeme a něžné koňské oči nutí Petru k hluboké upřímnosti. K upřímnosti k sobě.
Neradi, ale loučíme se a pokračujeme dále, až k cestě v platanové aleji, která nás vede zpět do vesničky Caldeiras.
Caldeiras da Ribeira Grande
Obklopeni houfem koček vstupujeme do Caldeiras da Ribeira Grande. Maličkaté bezvýznamné vesničky na svahu sopky Fogo, kterou drtivá většina turistů mine bez povšimnutí. Taky tu žádní nejsou. Jen pár místních. A dobře ví proč. Je tu první zaznamenaná kamenná termální lázeň na Azorech, založená už kolem roku 1811, s bazény ohřívanými geotermální vodou. Vůbec celá vesnice je jakási horká a síra tu čpí opravdu silně.
Cozido
Kousek od parkoviště, kde jsme svou cestu dnes započali, je kouzelné místo s několika děrami do země, ze kterých stoupá sopečná pára. Tyhle díry se po generace dědí a majitelé si je hýčkají. Jak by také ne, když jim umožňují vařit zadarmo. Těmhle dírám se tu říká buraco a ve velkých hliněných nádobách se v nich dlouze a pomalu vaří sopečná specialita: Cozido. Magdalena Dobromila Rettigová, kdyby žila na Azorech, napsala by recept asi takto: Vezmi různé druhy masa, brambory, zelí, mrkev a klobásu, vše očisti, nasol, hoď do hrnce a dobře uzavři. Hrnec pak vlož do horké země, nech šest hodin dusit a podávej jako pokrm, který tělem zahřeje a duši posílí.
Caldeiras
Rád chodím mimo turisticky vyhledávaná místa. Mají své kouzlo a umí překvapit. A tak jsme tenhle den zakončili v lázni, kam moc turistů nechodí. Voda je sice o kousek chladnější, než ve Furnas, lehce vychládá přes den, pořád ale má příjemných 39 °C. Za 3€ na osobu ležíme pod už noční azorskou oblohou, pomalu se rozpouštíme v teplé, železito-sirnaté vodě a je nám dobře. Povídáme si. Koučujeme. Prožíváme důležité okamžiky dnešního dne. Nespěcháme.
Azorské ostrovy s koučem
Pár slov a fotografií neumí zdaleka vypovědět atmosféru, která panuje na Azorských ostrovech. Krátce jsem popsal jeden odpolední výlet, který jsme spolu s Petrou prožili. Dalších neuvěřitelných míst je na ostrovech celá řada. Azory jsou kouzelné. Azory mění životy. Jsou snem, který chci zprostředkovat i dalším a dalším lidem. Těm, kteří ve svém životě hledají nový počátek. Kteří potřebují odstup od toho, co ve svém životě běžně mají, aby si mohli ujasnit, jaký život chtějí žít a kterou životní cestou se vydat.
Nenabízím turistický výlet, ale nabízím skutečnou životní změnu uprostřed atlantického oceánu. Chceš vědět víc? Vyplň formulář a domluvíme si setkání, kde probereme všechno, na co se chceš zeptat.
