„Já mám strach ze změny. Připadám si jako na okraji šílené průrvy. Chci na druhou stranu. Musím na druhou stranu. Protože tady, kde jsem teď, se to drolí a rozpadá.“
„Co vidíš na druhé straně té průrvy?“
„No tam je to, co chci! Tam je to úplně jiné! Jenže tam nedoskočím!“
Přesně takhle se to má s velkými cíli. Jsou daleko. Jsou pro nás jedním skokem nedostupné. Strach ze změny, z toho, co všechno velkého musíme udělat pro to, aby náš život byl lepší, nás pak za ruce a nohy drží na místě. Drží nás pevně, přestože se všechno kolem rozpadá.
Jako provazochodec
„Kdy jsi naposledy viděl provazochodce?“
„Proč provazochodce?!“
„Protože jeho cíl je taky daleko. Za průrvou. A cesta k němu je stejně nebezpečná. Zvládne ji jen tak, že dává jednu nohu před druhou a pomalu, po malých krůčcích jde dál.“
„Stejně jako musím já …“
„A stejně jako on i ty musíš udělat ten první krok. Z bortící se země přenést celou svou váhu na nohu na laně. Neskákat přes průrvu, ale začít. Jak vypadá tvůj první krok?“
Jenže nejde jen o malé krůčky. Jde i o rovnováhu. Provazochodec využívá balanční tyč k posílení své vlastní rovnováhy. Je to nástroj, který mu na vratkém laně dává stabilitu. Co je tvou balanční tyčí? Jaká je ta tvoje životní hodnota, kterou ti nikdy nikdo nevezme?
Pozor na „mrtvý bod“
Zpravidla bývá uprostřed cesty. Strach ze změny přijde nanovo a zasteskne se po starých časech. Protože polovina cesty je to poslední místo, kde je to k původním jistotám stejně daleko, jako k dosažení cíle. Jenže když se znovu inspiruješ provazochodcem, zjistíš, že teď máš už jen možnost jít dopředu. Na laně se totiž dost blbě otáčí. Připomeň si cestu, kterou už máš za sebou. Vzpomeň si na rozpadlou zem, ze které odcházíš. A co místo, ke kterému směřuješ? Není ta nová pevná zem vlastně tvá vnitřní integrita? Ten pocit, že už nemusíš nic předstírat a balancovat cizí očekávání?
Co se stane, až došlápneš na druhou stranu? Jak bude vypadat tvůj strach ze změny?
Role kouče
Nejsem ten, kdo tě láká na druhou stranu průrvy. Neslibuji, že na druhé straně je všechno skvělé a že stačí jen trocha optimismu a průrva zmizí. Já dokonce nejsem ani tvá záchranná síť, co jen tiše vyčkává, až spadneš. Naopak jsem jistotou, která ti pomáhá udržet svou vlastní rovnováhu. Jsem ten, kdo jako první zahlédne, že na své cestě po laně začínáš tuhnout a díky křeči ztrácíš balanc. A tak ti přesně tohle řeknu.
Nezáleží na tom, zda na laně už jsi, nebo ještě pořád nerozhodně stojíš nohama na drolící se zemi. Záleží jen na tom, jestli tvůj další krok bude promyšlený a s jasným cílem, nebo s nejistotou a v panice. Pokud chceš zjistit, jak vypadá tvůj první krok, začneme spolu. Prvních 30 minut je zdarma.
