Darmok a Jalad na Tanagře
Sokath, jeho oči otevřené.
Temba, jeho paže široké.
Pokud nepatříte k fanouškům Star Treku, pak asi zíráte na předchozí řádky a vůbec netušíte, co to sakra znamená?! Jen slova, co fakt nedávají smysl! Jenže to je právě to! Mnohdy namísto strukturovaného jazyka používáme řeč kontextu. Kontextu, který nemusí být pro druhé pochopitelný. A tak, když druhá strana nereaguje podle našich představ, je najednou snazší udělat si všechno sám.
Darmok a Jalad na Tanagře
„On na mě kouká a já jednoduše vidím, že fakt nechápe, o čem mluvím!“ A takhle přesně by se dala popsat situace, kde se kapitán Jean-Luc Picard ocitl tváří tvář civilizaci, se kterou se dlouhodobě nedařilo navázat skutečný kontakt. Přestože měli univerzálního tlumočníka, který dokázal přetlumočit jazyk samotný, slova nedávala smysl. Bylo to tím, že jazyk Tamariánů extrémně spoléhal na kontext. Pomocí příběhů a jejich odkazů popisoval aktuální situaci.
A že se tohle v našich životech neděje? Častěji, než myslíš. Jeden příklad z praxe za všechny: Vyčerpaná manželka přijde domů, hlasitě si povzdychne a práskne taškou o stůl. Očekává, že chudák manžel pochopí kontext (Jsem na dně, vezmi si na starost děti a ulov večeři!). Manžel ale reaguje jen na strukturu toho, co se stalo: „Ahoj, máš těžkou tašku?“
Shaka, když padly zdi.
Sokath, jeho oči otevřené
Proč si mezi sebou prostě neřekneme „Jsem unavený, potřebuju, abys zítra převzal projekt X nebo vyzvedl děti?“ Protože strukturovat jazyk a formulovat své potřeby stojí energii. A tu my už nemáme. Je mnohem jednodušší spolehnout se na kontext (zkusit zařvat v podobě naštvaného mlčení nebo pasivní agresivity). Když to okolí nepochopí (a ono to nepochopí, protože opravdu nezná náš vnitřní kontext), naštveme se. A právě v tu chvíli přichází na řadu ta nejhorší věta všech zodpovědných lidí:
„Radši to udělám sám.“
Jenže čím častěji narážíme na nepochopení, tím méně máme chuť to zkoušet znovu. Přestáváme vysvětlovat, přestáváme žádat o pomoc. A všechno najednou táhneme sami. Vnímáš ten počátek sešupu k vyhoření? Vidíš, že za touhle větou se skrývá stopka pro veškeré delegování, prudký nárůst povinností? A co k tomu všemu přihodit ještě izolaci, protože lidé nám nerozumí! Jsme izolovaní ve svém vlastním kontextu a okolí vůbec netuší, že vnitřně krvácíme a padáme na ústa. Pokud tuhle spirálu vyhoření nezastavíš včas, leckdy to tělo udělá za tebe. A to často dost nevybíravým způsobem.
Temba, jeho paže široké
Proč se jako kouč pořád a pořád doptávám a upřesňuji? Proč své klienty nutím věci pojmenovávat a nenechám třeba i nepříjemné věci na pokoji? Je to proto, že koučování je trénink návratu od kontextu ke struktuře. Já neznám tvůj kontext. A tak tě nutím – často poprvé po dlouhé době – pojmenovat problémy a potřeby do jasných, strukturovaných vět.
Jakmile člověk dokáže pojmenovat strukturovaně, co se v něm děje, najednou zjistí, že si umí říct o pomoc dřív, než vyhoří. Dokonce jako první uvidí, jak blízko k vyhoření už je.
Jste unavení z toho, že mluvíte a nikdo vám nerozumí? Pojďme se potkat na 30 minut zdarma a najít způsob, jak přestat používat Jaffa, kree! a začít si tvořit život, ve kterém na to nebudete sami.
