K čemu jsou v našich životech rituály? Každý z nás nějaký má a ten, kdo říká, že ne, by tedy měl ukončit svůj ranní rituál s kávou. Jako kouč vnímám, že rituál je nesmírně cenný a efektivní nástroj pro vybudování nových návyků, pro podporu změny. Jedním dechem ale zároveň říkám, že ne všechny rituály jsou zdravé.
Není rituál jako rituál
Je úplně jedno, zda rituál provozuješ jako adrenalinem vyburcovaný sportovec, nebo ospalý člověk se slepenýma očima u ranní kávy. Rituály mají obrovský vliv na to, jak náš mozek zpracovává stres a nejistotu. Protože jedno jediné je vždycky jisté: rituál.
Rituál nám pomáhá ke získání pocitu kontroly za jakékoliv situace. I když se všechno kolem nás hroutí, to pečlivě připravené ranní kafe, nebo třeba i jen bezduché scrollování po probuzení, znamená jistotu. Jistotu v tom, že vím, co dělám. Jistota, struktura a hranice jsou věci, které má náš mozek nesmírně rád.
Ale co když existují i rituály, které v důsledku nejsou pozitivní? Co když existují rituály, které nám naopak škodí? Že nevíš, o čem mluvím? A co třeba prokrastinace? Není to jen stavění drobných činností, rituálů, nad produktivní činnost? Co třeba překvapivě častý rituál, kdy člověk po příjezdu z práce zůstane ještě sedět patnáct minut v autě, namísto aby šel rovnou domů?
Jak poznat (ne)bezpečný rituál
Rozdíl není v tom, co děláme (samotná činnost jako úklid, káva nebo běh může být obojí), ale proč to děláme a co po tom následuje. Podívejme se spolu nejprve na to, jak poznat rituály podpůrné, bezpečné. Takový rituál funguje jako odrazový můstek, připraví tě na to, ať můžeš udělat další krok.
- Vede k akci. Jakmile rituál dokončíš, půjdeš a uděláš tu těžkou věc, ze které cítíš respekt (a někdy třeba i strach)
- Žiješ jej v přítomnosti. Během rituálu se tvá mysl zklidní. Neschováváš se, naopak se napojuješ sám na sebe. Jsi „tady a teď“.
- Dává ti energii a sílu. Cítíš se po něm stabilnější a vnitřně pevnější.
- Máš nad ním rituálem. Když se jednou či dvakrát stane, že svůj rituál vynecháš, svět se nezboří. Dokážeš fungovat i bez něj.
A teď se pojďme podívat na rituály nebezpečné. Na ty, které fungují jako štít, které tě oddělují od reality a oddalují tě od toho udělat, co je skutečně potřeba.
- Nahrazuje akci. Rituál sám o sobě se stane cílem. Když ho dokončíš (uklidíš celý byt, hodinu plánuješ úkoly, vyčistíš si schránku), máš pocit, že „máš odpracováno“. Ta skutečně důležitá a těžká věc se ale odloží na zítra.
- Živí iluzi. Během rituálu unikáš před svými pocity. Je to jen, sice bezpečný, ale prázdný prostor, který má schovat úzkost a strach.
- Dlouhodobě tě vyčerpává. Snad ti i dá pět minut okamžité úlevy, ale dlouhodobě tě drží v toxické smyčce. Bere ti čas a energii.
- Rituál má moc nad tebou. Představa, že bys ho neudělal, v tobě vyvolává paniku.
Nejrychlejší způsob, jak rozpoznat, zda je rituál (ne)bezpečný, je položit si takzvanou testovací otázku ticha: Co by se stalo, kdyby mi teď někdo zakázal můj rituál dokončit?
Jak naplno využít potenciál rituálu
Správný nadpis by asi měl znít „Jak naplno koučovacím způsobem využít potenciál rituálu.“ Tak se na to pojďme podívat. Rozdíl mezi tím, když si člověk vytvoří obyčejný „zvyk“ (třeba ranní běh), a tím, když použije rituál koučovacím způsobem, spočívá ve slově vědomí. Zvyk slouží k tomu, aby mozek jel ve vyjetých kolejích a šetřil energii. Koučovací rituál slouží k přesnému opaku: má nás z vyjetých kolejí vytrhnout a vrátit nás plně do přítomnosti.
Obyčejný ranní šálek kávy je prostě kofein. Koučovací rituál začíná tím, že té činnosti přidělíš jasný význam. Těsně před tím, než se vrhneš na rutinní přípravu ranní kávy, položíš si rychlou koučovací otázku: „S jakým pocitem nebo záměrem chci z tohoto rituálu odejít?“ Tím mozek dostane jasné zadání. A je naprosto jedno, čeho chceš po kávě docílit, klidně to může být i jen příprava na náročný den.
Koučovací rituál často neleží v akci samotné, ale v tom prostoru před ní. V těch pěti vteřinách ticha. A v reflexi po akci samotné. Protože teprve ta tvoří z obyčejných myšlenek skutečné koučování.
Malý příklad ze života
Kdybychom měli mluvit v příkladech, představte si třeba Honzu. Honza má ve zvyku po každém konfliktu doma beze slova odejít do garáže a začít přerovnávat nářadí. Je to jeho rituál úniku. Jak by to ale vypadalo, kdyby z toho udělal koučovací rituál? Znamenalo by to, že se s rukou na klice od garáže na 5 vteřin zastaví. Nadechne se a zeptá se sám sebe: „Chci si jen ulevit, nebo to chci vyřešit?“ Těchto 5 vteřin ticha stačí k tomu, aby Honza vyjel ze zajetých kolejí nekonstruktivního rituálu.
Honza pustí kliku a vrátí se. Už není obětí svých emocí, stal se hybatelem změny.
A co váš rituál?
Poznáváš se v některém z nebezpečných rituálů? Asi už tě ty patnáctiminutové pauzy v zaparkovaném autě dávno nechrání, ale naopak drží na místě, že? Vyjet hlubokých kolejí je, s dalším a dalším prohloubením, těžší a těžší.
Od toho je tu koučink. Fakt ti nebudu říkat, jak pít ranní kávu. Ale společně odhalíme rituály, které tě brzdí, a nahradíme je spolu vědomou akcí. Pojďme najít těch 5 vteřin ticha. První půlhodinové setkání je zdarma.
