„Máš v pátek čas? Potřebuju s něčím pomoct.“
A už to začíná.
„No, já vlastně nevím, možná něco mám. Ještě se musím podívat do kalendáře.“
Přitom moc dobře víš, že v pátek čas máš. Jenom se ti nechce. Chceš mít klid, přečíst si knížku, jít na procházku nebo prostě nedělat vůbec nic.
Jenže říct to nahlas? To se přece nehodí.
Proč je tak těžké říct ne?
Protože nechceme druhé zklamat. Bojíme se, že se urazí, že si o nás pomyslí něco špatného. A tak místo jednoduchého odmítnutí vymýšlíme důvody, které budou znít dostatečně vážně.
Jako by náš vlastní čas měl hodnotu jen tehdy, když ho dokážeme něčím obhájit.
Jenže to, že máš čas, ještě neznamená, že ho musíš někomu dát.
Zkus to příště jinak
Až tě příště někdo o něco požádá, neodpovídej hned. Dej si chvíli a polož si jednu otázku:
Kdybych se nemusel bát, že někoho zklamu, co bych odpověděl?
A pak tu odpověď zkus skutečně použít.
„Díky, že ses ozval. Tentokrát ne.“
Bez složitých výmluv. Bez vymyšlených povinností. Samozřejmě jsou situace, kdy druhému vysvětlení dlužíme. Zvlášť pokud jsme něco slíbili. Ale obyčejná prosba ještě není závazek. Je docela možné, že bude druhý člověk zklamaný. Jenže dost možná tě překvapí a prostě řekne: „Jasně, v pohodě.“
Víš co? Třeba zjistíš, že největší problém s tvým odmítnutím neměl vůbec nikdo jiný.
Jen ty.
