Jak přežít dovolenou. Šílená dovolená. Automatická odpověď na dovolené. Každé léto opakující se stejné otázky, které odráží realitu toho, jak se často lidé na dovolené cítí. A já se ptám: Co kdyby se dala dovolená i prožít?
Konečně na dovolené
Co kufr nepojal, to nebylo potřebné. Zapomenuté spodní prádlo ze seznamu? Nevadí, není tu divočina, obchoďák ve městě to řeší. Zubní pasta, co se vlivem zvýšeného tlaku na stěny tuby rozblemcla všude? To už trochu vadí. Už alespoň víš, proč má být v igelitovém sáčku. Ještě včera ti to znělo jako nesmysl. Dneska jako dobrý nápad. Ale začala dovolená. Konečně.
Ze zvyku bereš do ruky telefon a kontroluješ přijaté e-maily. Kolega si neví rady s formulářem A-315. Je to hlína. Vždyť mu na stole leží metodický pokyn, jak ho vyplnit! Jen 3 sekundy, než odpovíš. Máma píše, jestli jsi v pořádku. Jasně, že jsi! Ten poslední půlrok je přece pryč.
A tři hodiny tvé dovolené taky.
Už vidíš, co si kromě kufru s sebou vezeš? Práci, vztahy, staré myšlenky, pochyby, vnitřní rozhovory, co neutichnou.
Jak přežít
Dovolená není jen slunce, léto a klid. Umí zároveň vytahovat na světlo světa i všechny myšlenky a pocity, které jindy přehluší práce a povinnosti. Dovolená o samotě má nespornou výhodu, ukáže ti, co už dlouho schováváš pod povrchem. Dovolená s rodinou má zas nespornou výzvu, jste spolu víc, než jste zvyklí, a to dokáže vytáhnout napovrch věci, které normálně přehlížíš.
A tak dost možná děláš, že je všechno v pohodě. V obou případech si ale tak trochu lžeš do kapsy. V prvém, že máš pocit, že oklameš sebe sama, v tom druhém zase, že oklameš všechny okolo. Pereš se s tím a hledáš si práci právě proto, že nechceš vidět, co leze ven. A teď nemyslím práci jako zaměstnání. Ale tu každodenní povinnost, že dnes musíš na trh, dnes musíš na výlet.
Jak prožít
Dovolená není útěk. Ale může být zkouškou, jaké to je být sám se sebou. A to i v případě, že jsou kolem tebe lidé. Ale co kdyby nešlo o to přežít, ale dovolenou skutečně prožít? A nemyslím tím ignorování pocitů, nebo se přetvařovat. Myslím tím, skutečně prožít okamžik a odpočinout si.
Co mám s sebou a mohlo to zůstat doma? Nejde sice přestat myslet na pracovní věci či problémy v osobním životě z hodiny na hodinu. Ale určitě se můžeš zamyslet nad tím, že některé věci skutečně mohly zůstat doma. Nezabaleny s sebou do kufru. Počkají tam. Tady a teď máš totiž příležitost zkoumat kým jsi, když tě tyhle věci netíží.
Na co se chci během téhle cesty opravdu zaměřit? Jsem to já? Lidé se mnou? Poznání nového světa? Odpočinek? Připomeň si, jak tahle dovolená měla ideálně vypadat. Připomeň si hodnoty, které ti měla přinést. Napiš si je klidně do deníčku vděčnosti a každé ráno se ptej, co můžeš udělat dnes pro to, aby se staly skutečností.
Co mi na téhle dovolené ukazuje, že možná zvládám víc, než si myslím? Už teď tady jsi. Co všechno se muselo stát, aby se tahle dovolená stala skutečností?
Dovolená nemusí být dokonalá
Dovolená nemusí být dokonalá, ale dovol si, aby byla pravdivá. Co mohlo zůstat doma, pusť. A zaměř se na to, kým jsi. Teď máš totiž jedinečnou příležitost znovu odhalit, kým jsi, když nemusíš. Když můžeš. A víš co? Je naprosto v pořádku být celý den zápecníkem.
Jestli ti i na dovolené létají hlavou myšlenky a máš strach, co se stane po návratu, klidně se mi ozvi třeba z pláže. I půlhodinka zdarma umí někdy divy. Jo a příště se podíváme na to, co je to no future syndrom, čeká nás totiž slušný post-vacation blues.
