„A co když zapomenu, proč to celé dělám? Co když ztratím motivaci?“
Před rokem jsem byl poprvé se svou klientkou na Azorských ostrovech. Hledala tehdy svou životní změnu, novou cestu, po které může jít. Na začátku našeho pobytu jsem ji nechal napsat vzkaz. Vzkaz sama sobě, který si buď mohla znovu otevřít na jeho konci, nebo mi jej svěřit do opatrovnictví s tím, že jí jej někdy zašlu. Zvolila druhou možnost a přesně po roce přišel ten správný čas. A proč zrovna takový vzkaz?
Co je to ztráta motivace?
Ztráta motivace je psychický stav většinou směsice pocitů: vyčerpání, únavy a absence chuti k plnění naplánované činnosti. Typicky jde ruku v ruce s prokrastinací a mnohdy negativismem až odporem při představě pokračování v tom, co člověk v minulosti chtěl. Co za ní může? Dlouhodobý stres, přetížení, špatně nastavené nerealistické cíle, ale mnohdy i jen nedostatek spánku nebo nedostatek denního světla.
Asi každý máme toho dobrého kamaráda, který do nás v takové chvíli kope a tvrdí, že ztráta motivace je jen naše chyba. Že přece stačí disciplína a přemáhání, nucení se do činnosti. Jenže tak úplně jednoduché to není a v takovém případě se vytrácí smysl našeho konání. A naše plány, i když dojdeme zdárně k jejich naplnění, mají jistou hořkou pachuť zklamání.
Co se ztrátou motivace?
V prvé řadě se zastav. To, že touha po realizaci vyprchala a musíš se přemáhat k tomu, co tě dřív bavilo, může být signál, že je potřeba něco přehodnotit. Dopřej si tedy čas zastavení a podívej se znovu na to, proč tohle celé vlastně chceš?
Neignoruj to, co ti tvé podvědomí říká a jasně dává najevo: je na čase revize. Neboj se vrátit se na samotný začátek cesty. A vzpomeň si také na všechno to, co už máš za sebou. Na to, co se povedlo i nepovedlo. A jestli cítíš, že tvůj cíl už není relevantní, že se v čase vytratil smysl, neboj se ho změnit. Je totiž naprosto v pořádku, pokud se tak děje, protože to, co platilo tehdy, může být dnes úplně jinak. Jestli tě i tak frustruje ta hora práce, co máš před sebou, zamysli se nad menším cílem.
Nezapomeň ale na to, že plnění malých cílů krůček po krůčku funguje jen tehdy, máš-li na očích cíl velký. V takovém případě to bez cíle jednoduše nejde.
A jak do toho zapadá ten dopis?
Dopis svému budoucímu já je motivační nástroj. Nejde o to, co v tom dopise stojí. Jde o to, že v něm máš zachycený svůj vlastní důvod. Je to připomenutí toho, za čím chceš vlastně jít. A taky uvědomění toho, jak velkou cestu už máš za sebou. Naprosto nezáleží na tom, zda si jej přečteš po týdnu, nebo po roce. Právě proto, že vstupní podmínky se velmi rychle a velmi často mění.
Zeptal jsem se klientky:
„Co ti ten vzkaz říká dnes?“
„Že je aktuální a že to mám tak udělat. Děkuju, ani nevíš, jak mě to zahřálo a potěšilo a povzbudilo.“
Kudy teď?
Stejně jako při koučování nikdy nezůstaneš bez plánu, co bude dál. Nabízím i teď jasnou cestu. Pokud teď stojíš na místě a nevíš, jestli pokračovat, nebo to pustit, pojď to rozklíčovat. Domluv si se mnou jedno jediné setkání. Jediné rychlé setkání s jasným výsledkem. Devadesát minut v koučovně, nebo dvě hodiny v přírodě.
Pokaždé si odneseš akční plán na další krok. Krok ke svému správnému rozhodnutí. Bude mě zajímat, jak se ti po našem setkání spalo. Ozvu se ti.
Mimochodem, pokud během našeho setkání ucítíš, že ti to nepomáhá, můžeš jej kdykoliv ukončit. Naše setkání pak bude bezplatné. V opačném případě bude moje faktura na 3 000 Kč. Férový obchod.
Rezervuj si termín
