Očistec sociálního pracovníka
Možná bych spíše měl psát očista nebo snad psychohygiena sociálního pracovníka. Očistec mi ale přišel vtipnější. Narazil jsem na tuto problematiku v rámci neziskové organizace MAS Slavkovské bojiště z.s., kde pracují s různými sociálními případy. Ať už jde o důchodce, studenty, žáky, nebo obtížně zaměstnatelné lidi. Využívají služby sociálních pracovníků, sociálních pedagogů, komunitních pracovníků a vůbec lidí, kteří dávají svou nezdolnou energii všanc pro práci. Nedávno jsem koučoval i dalšího sociálního pracovníka ve školství a minimálně mne udivilo, že se o jejich potřeby psychohygieny nikdo nestará, nebo se stará minimálně.
V rámci vlastního malého průzkumu, který ale proběhl na nezanedbatelném vzorku, jsem zjistil, že většina sociálních pracovníků se o sebe snaží pečovat hlavně svépomocí, v menším množství využívají pomoci od svých kolegů, nadřízených, ale jen minimum z nich má k dispozici supervizora, mentora. Přitom právě na supervizi bych přednostně poukazoval jako na hlavní zdroj očisty, pomoci.
A jak pomůže kouč?
Doslova miluji práci se sociálními pracovníky. Jsou to lidé inspirující, s náročnou pomáhající profesí, kteří ačkoliv dost často řeší problémy s klienty v tíživé sociální situaci, neztrácejí nadhled a pozitivní myšlení. Tedy právě, že ztrácejí. Nechci v žádném případě paušalizovat, ale většinou jsou sezení krátká, příjemná a ve velice krátkém čase přinášejí řešení. Řešení, které klient neviděl, protože takříkajíc si „seděl na očích“. A rázem je z klienta, který vypadá, že prochází čtvrtou fází syndromu vyhoření, člověk motivovaný k další práci, kterou ale bude dělat podstatně zodpovědněji ve vztahu k sobě sama. Rád objevuji cesty, které jsou skryté, nepoznané a přestože leží přímo před námi, z různých důvodů je nevidíme. A nejde jen o práci. Jde hlavně o to, jak se sám k sobě chovat lépe tak, abych v prvé řadě byl zdravý já. Protože jedině tehdy mohu svou prací pomoci někomu jinému.
Jste sociální pracovník? A máte svého mentora? Supervizora? Kouče? Že ne?
