Myslím, že tuhle situaci zažil každý: sedíš na školení a lektor najednou vyzve své publikum, zda náhodou někdo nemá nějaké otázky. Hluboké ticho by se dalo krájet a přestože všem hlavou lítá asi tisíc dotazů, ruku nezvedne nikdo. Co když se ztrapním?
Strach mluvit
Hned z kraje ti řeknu, že uvedený příklad je sice více než klasický, ale že v něm nejsi špatně ty. To lektor pravděpodobně zanedbal hned několik věcí. Tou nejzásadnější je, že nevytvořil bezpečný prostor. Věta „Má někdo nějakou otázku?“ jednoduše působí to jako test. A opravdu nechceš vypadat hloupě před ostatními, že snad dávali větší pozor než ty.
Jenže ticho lektorovi mylně potvrdí, že všichni všemu rozumí a tedy může pokračovat dál. A to, že se nezeptáš, je tvá aktivní volba. I když se tak netváří. Je pochopitelné, že máš strach. Strach z reakce druhých, že vypadáš hloupě, slabě, neinformovaně. Tenhle strach je častější důvod mlčení než lenost nebo nezájem. Ale tvé rozhodnutí je tomuto strachu podlehnout.
Co dělat, když se bojím zeptat
Podobný strach běžně prožíváme i v dalších životních situacích – třeba i ve vztazích, v práci, ale třeba i u lékaře. Mlčíš, ze strachu, že ten druhý bude zklamán, že nevnímáš, co ten druhý cítí. Nezeptáš se, že přeci máš vědět, jaký je postup pro vyřízení složitého e-mailu, nechceš vypadat neschopně. Ani tiše slůvkem se nezeptáš, přestože lékař dělá něco, čemu nerozumíš, protože se přece jedná o tvé tělo a ty máš vědět, co je špatně.
A právě tohle mlčení uzavírá dveře. Dveře k blízkosti, ke změně, k pochopení. Dveře k vlastnímu růstu. Jenže jak sebrat odvahu a zeptat se?
Jediné, co člověk ztratí, když se nezeptá, je příležitost
Na svých přednáškách vždy hned na začátku říkám, že „Není hloupá otázka, jen ta, co je nepoložená.“
Mlčení je totiž ztracená příležitost a tak povzbuzuji všechny k otázkám. Čekám na ně a těším se na ně. Co když to, že se zeptáš, ukáže na něco, co se mohu naučit i já? Jedna otázka tak představuje šanci cítit blízkost a pochopení, získat pomoc, podporu a dozvědět se něco důležitého. V neposlední řadě pak také možnost posunout se ve svém životě dál. Jedna otázka tak může změnit rozhovor, ale taky celý život.
Stejně, jako je tvá aktivní volba se nezeptat, mlčet, stejně tak můžeš aktivně otázku položit. A až to uděláš, zjistíš, že nově nabytá odvaha se příště najde jednodušeji.
A jak se naučit ptát?
Tak až příště půjdeš na další školení, nebo jen budeš tiše stát a přemýšlet, zda se zeptat, vzpomeň si na to, že není hloupá otázka, jen ta, co je nepoložená. Zkus si své otázky v průběhu situace jen tak bokem zapisovat. Pomůže ti to ujasnit si myšlenky a někdy i najít odvahu je nakonec vyslovit.
Ale hlavně: odvaha nerovná se absence strachu, ale znamená to, jít do toho i s ním.
A jestli stále váháš, zda a jak otázku položit, domluv si se mnou půlhodinku koučování zdarma a podíváme se na to spolu.
