Podzim už nikdo neukecá. Listí padá, už i tráva místy spálená mrazem. Studený vítr fičí tak, že by stačilo zatlouct do země kolík a přivázaný drak by létal až do sněhu. Nevím, jak tebe, ale v tenhle čas mě pravidelně přepadá podzimní smutek a únava. Naštěstí je z toho cesta ven.
Podzimní únava
Cítíš se zpomaleně, bez chuti do čehokoliv. Bez zjevného důvodu kraluje protivnost a převládajícím pocitem je touha zalézt a spustit režim hibernace. Ráno se ti fakt špatně vstává, večer si vyčítáš nízkou produktivitu, ale ono to prostě nejde.
Nejde o lenost. Jen tvoje tělo, stejně jako příroda, přirozeně přechází do klidovějšího režimu. Významně se mění množství světla, klesá hladina serotoninu a melatonin si dělá, co chce. Biologicky i psychicky reagujeme na podzimní změny. Kratší dny, chlad, vlhko a méně pobytu venku. Nenech se zmást, každé pravidlo má svou výjimku a tak mezi námi existují lidé, kteří podzim vnímají jako vysvobození. Srší svou nenadálou energií (přestože se celé jaro a léto ploužili) a běžné lidi přivádějí k šílenství a ještě většímu pocitu méněcennosti.
Energetičí exoti
Ignoruj je. Je v pořádku, že jim to jede. Ale to neznamená, že musíš svištět taky. Každý jsme to už někdy zkusili. Vybičovat se k výkonu jak v červnu, srovnat krok. Nadopovat se kofeinem, cukrem a ignorovat potřebu těla zpomalit. A odpoledne, sotva padne slunce za obzor, podepírat si víčka sirkou. Večer padat do postele ještě více unaveni, vysíleni.
Co se stane, když začneš respektovat své tělo? A nemyslím tím stát se zápecníkem, ale reflektovat výkonnou část dne a naopak respektovat tu klidovou?
Víš, co tím myslím? I když je zataženo, vyjdi na pár minut ven. Světlo není jen na oči. Je i na náladu, rytmus a vnitřní stabilitu. A s podzimem a zimou je stále cennější. Jdi si šlápnout do listí. Na hlínu. Do louže. Vnímej přírodu a její zpomalení, inspiruj se jí. Tedy naopak, když světlo chybí, udělej si čaj, vezmi do ruky knížku. Odlož telefon, vypni počítač.
Pojďme spolu nachytat trochu světla
Dnes skončily mé koučovací výšlapy v rámci velkého týdne malých firem, ale s výšlapy každý měsíc budu pokračovat dál. Co je teď to, co ti brání se přidat? Zavři na chvilku oči a představ si, že žádné takové překážky neexistují. Co uděláš?
