Stala se mi tuhle zajímavá věc, drobnost, když jsem se připravoval na on-line koučování. Jako vždy jsem si nachystal podklady, připravil vodu k pití a uklidil si stůl. Mám rád, když mám všechno hotové o kousek dřív, než je třeba. Na závěr vždy kontroluji techniku. Mám své hlavní i záložní komunikační kanály dobře osahané, takže většinou není co řešit. Tentokrát ale přišlo něco, co se mi ještě nikdy nestalo. Moje sluchátka ne a ne fungovat.
Mám dvoje stejné, jedny doma a jedny v koučovně. Jsou to bezdrátové pecky, které po vyjmutí z krabičky obvykle vydají známý zvuk připojení. Jenže tentokrát se ozvalo jen jedno. A navíc se nechtěla připojit. Zkusil jsem kliknout na připojení druhého páru. Nic. Ticho. Nakonec jsem byl nucen setkání uskutečnit bez nich. A zjistil jsem, jak moc mě tahle zdánlivá maličkost rozhodila. Prvních pár minut jsem se musel opravdu soustředit, abych vůbec mohl pokračovat dál. A co Ty? Rozhodí tě i zdánlivá maličkost?
Drobnost, co hýbe světem
Možná patříš mezi lidi, kteří mají rádi věci pod kontrolou. Není to o tom, že bychom chtěli ovládat ostatní, ale o jistotě, kterou nám očekávání známého přinese. Ráno zapneš kávovar a ozve se důvěrně známý zvuk. Klíče máš při odchodu do práce vždycky přesně na jednom místě. Otevřeš víko od pasty a vytlačíš přesně ten kousek, který ti stačí. Tužka na stole leží přesně na tom místě, kde má. Jednoduše očekáváš, že to, co máš nachystané a funguje, bude vždycky tak, jak chceš ty.
Jenže občas svět zrovna nedělá to, co chceme. A tak se sice ráno kávovar zapne, ale kávu neuvaří, že došla. Klíče ti ztopí dcera, která nutně musela do školy a ty svoje někde založila. Zubní pasta je prázdná a jinou nikdo (čti TY!!) nikdo nekoupil. A ta tužka na stole tam taky není, že si ji kolega půjčil pro urgentní zápis. Svět prostě zrovna nehraje podle našich pravidel.
Osobně jsem přesvědčený, že pro tyto a další maličkosti, vznikla nejedna válka. A nejsou to sluchátka, co nás rozhodí. Je to fakt, že svět zrovna nedělá to, co chceme. Čím víc lpíme na pořádku, tím víc nás zaskočí chaos.
Drobnost jako zrcadlo kontroly
V těch chvílích se ukazuje, jak moc jsme zvyklí spoléhat na předvídatelnost. Jak snadno nás rozhodí okamžik, kdy svět udělá něco jiného, než jsme mu „nařídili“. Ztratíme klid, pozornost i humor. Všechno jen proto, že něco není, jak má být. Ale právě tehdy máme šanci se podívat do zrcadla.
Ne na to, co se pokazilo, ale na to, co se děje uvnitř nás.
Co přesně se snažíme zachránit, když svět přestane spolupracovat?
Je to komfort? Pocit jistoty? Nebo kontrola nad tím, jak nás ostatní vnímají?
A právě v těch chvílích, kdy se snažíme zoufale udržet řád, přichází příležitost. Příležitost objevit a přijmout to, že skutečný klid nepřichází z kontroly, ale z důvěry.
Důvěra místo kontroly
Proč zrovna z důvěry? Protože nejde o to, zda sluchátka fungují tak, jak očekávám, ale o to, zda sami sobě dostatečně věříme, že naše zvyklosti, rituály, jsou jen roztomilé drobnosti, nebo zda jsme přesvědčeni o tom, že nás definují.
Dobrého manažera nedělá tužka na stole. Stejně tak dobrého kouče nedělají fungující sluchátka.
Důvěra v sebe sama znamená vědět, že obstojím i tehdy, když věci nejdou podle plánu. Že moje hodnota nezmizí s nefunkční technikou, chybějící ranní kávou nebo ztracenými klíči.
Když věříš v sebe, svět se může klidně na chvíli zadrhnout.
Protože klid nezačíná tam, kde je všechno v pořádku, ale tam, kde si dovolíme být v pořádku i uprostřed zmatku.
Na pohodu (a bez sluchátek)
Jasně, že tě to naštve. Trochu vykolejí. Nejsou vždycky všechny věci růžové. Ale příště zkus vnímat takovou situaci jako příležitost. Schválně, co ti přinesla ta poslední? Já už vím, že to jde i bez sluchátek. Nezvyk, který po pěti minutách zmizel. Jo a mimochodem, moje sluchátka si „omylem“ půjčila dcera. Má úplně stejná. Jen nefunkční.
A pokud máš někdy pocit, že tě právě tyhle drobnosti definují víc, než bys chtěl, rezervuj se na první setkání zdarma. Společně najdeme způsob, jak pustit kontrolu a neztratit přitom jistotu.
