Potkávám je denně. Lidi bez barev. Říkám jim šedí lidé. Mají své životy a své příběhy. Jen už nemají barvy.
Barevní lidé
Narodíme se tak. Všichni do jednoho. Plní barev, emocí. Rosteme a rozvíjíme se. Většinou máme štěstí a potkáme někoho, kdo věří v náš potenciál, v naše bláznivé nápady a v mysl otevřenou příležitostem. Jako malí se na celé kolo smějeme maličkostem a naše jasné křiklavé barvy s každým poskočením bránice doslova cákají kolem nás. A potřísnění šedí dospěláci najednou znovu prožívají dny, kdy slunce cákance barev ochotně osvítí a oni se rozvzpomínají na dávno zapomenutý barevný svět.
Pak přijdou první povinnosti a barvy postupně začnou z křiklavě jasných přecházet do barev pastelových. Někdo už začne lehce šednout. Ale pořád je vlastně jednoduché barvy oživit. Nápadem, smíchem, volností. Jde to snadno. Stačí doširoka otevřít oči a nechat vstoupit svět plný záhad a neobjevených pokladů.
Šedí lidé
A pak se to stane. Nevypozoroval jsem ještě, jak a kdy. Nevím, zda zahřmí a barvy se ztratí, nebo jen světlo postupně z klidných pastelových barev odejde, až zbude jen stín. Ostré kontury. Jenže šedé. Všiml jsem si toho naposledy u jedné dnes dospělé ženy, kterou znám od útlého mládí. Vždycky byla plná barev. Nadějí. Touhy po pochopení a objevech. Nespoutanosti a dojemné chuti objevovat. Prožít. Přísahám, že ještě před půl rokem byla barevná. Předevčírem večer byla šedá.
Čím to je, že ztrácíme barvu?
Pojďme zase zářit
Neboj, můj milý čtenáři, nezbláznil jsem se. Ani jsem nepodlehl ezoterismu. Zastav se ale někdy na ulici, posaď se na lavičku a pozoruj lidi. Uvidíš, dáš mi za pravdu. Zatímco jeden z davu barevností září, zbytek lidí bude šedošedá šeď. A vnímám, že náš český národ je přeborníkem v šedi. A není to o radosti či veselosti, které by dávaly barvám jasu. Tohle je o celkovém přístupu k životu. K tomu, kdy se „dobrovolně“ vzdáváme svých barev pro něco, co považujeme za nutné, důležité.
Jenže pro koho je to důležité?
A tak tě teď zvu: pojď dnes udělat něco, co zas alespoň trošku vrátí barvu do tvého života. Ztřeštěnost nebo maličkou pošetilost. Nebát se pustit jistotu v šedi, ale naopak zas na chvilku zářit barevností. A chci, ať si právě teď představíš, že se to už stalo. Že znova záříš. Jaké nové příležitosti ti to přinese?




