„S čím za mnou dnes přicházíte?“ Obyčejná věta, kterou začínám koučovací rozhovor. Zvykl jsem si na ni a je mou součástí stejně jako k Frasierovi patří „Počúvam vás.“ Jenže je to opravdu začátek?
Jak vypadá koučovací rozhovor
Už na začátku výcviku se kouč dozví, že koučovací rozhovor má svou strukturu. Ostatně to není nic nového. Stejně tak má svou strukturu rozhovor krizové intervence nebo psychoterapeutický rozhovor. A dává to smysl. Potřebujeme mít jistotu v procesu. Své záchytné body, o které se můžeme opřít. Aby se klient mohl opřít o nás.
To ale neznamená, že koučování musí vypadat jako rozhovor vedený podle přesného scénáře.
Z pohledu klienta připomíná obyčejné povídání. Bez nevyžádaných rad, hodnocení a souzení. S prostorem říct i to, co se jinde říká těžko. V tom je mi blízký přístup Carla Rogerse. Člověka naproti sobě přijímám takového, jaký je. Nejsem odborníkem na jeho život a nebudu mu říkat, jak jej má žít. Jsem ale zodpovědný za to, jak náš rozhovor povedu.
A právě proto je jeho struktura důležitá, přestože ji klient vůbec nemusí vnímat.
S čím za mnou dnes přicházíte?
Zpravidla si se svými klienty ještě před začátkem koučování povídám. Zajímá mě, jak se mají, jaký měli den. Co se od našeho posledního setkání změnilo. Prostě se bavíme. A pak se jen tak mezi řečí zeptám „S čím za mnou dnes přicházíte?“
Jeden z mých klientů mi nedávno řekl, že už tuhle větu čeká. Je pro něj signálem, že začínáme. Že se může uvelebit do křesla a opřít se do toho naplno. Ví už, že náš rozhovor leckdy bývá náročný. Ale také ví, že odchází s urovnanými myšlenkami a chutí pustit se do toho, co si předsevzal.
Pro něj je tahle otázka začátkem koučování. Pro mě už rozhovor dávno běží.
Vnímám, jak se klient má a v jaké je náladě. Dozvídám se, co se od posledního setkání odehrálo. Dost často dokonce v naší nezávazné konverzaci vyplyne jiné téma, než se kterým klient původně přišel. To všechno patří k naší společné práci. Nezačíná až první otázkou, která zní jako koučovací.
Jenže ta moje oblíbená věta má přesto svůj význam. Dává našemu povídání jasný směr. A jak jsem zjistil, pro někoho představuje i důležitý okamžik, kdy může všechno ostatní nechat za dveřmi a věnovat se jen sobě.
Tak co?
S čím za mnou dnes přicházíš?



