Jo, stává se to. Vlastně docela často. Jdeme spolu lesem, nebo sedíme v křesílkách. Koučujeme. Už poznám, že to přijde. Tichá otázka „Jak ho/jí můžu změnit?“ Jak zařídit, aby tě zase měl rád, aby přestal dělat věci, co tě vytáčí. Aby v práci víc zabral. Aby přestala pomlouvat. Dostaneme se do situace, kdy já mám být léčivá pilulka, autorem receptu na opravu někoho jiného.
Jak změnit druhého?
Mám pro tebe dost blbou odpověď: Druhého člověka nezměníš. Nikdy.
A bude to ještě horší. Tahle tvá urputná snaha, energie, kterou do změny někoho jiného dáváš, není důkazem tvé velké lásky, nebo důkaz toho, jak skvělý jsi manažer. Je to tvůj útěk. Je totiž mnohem jednodušší vydávat energii při opravování cizího života, než se v tichu podívat na ruiny toho vlastního. Dobrá zpráva je, že tohle děláme v různé míře všichni.
Většinou, když tohle řeknu nahlas, zavládne ticho. Vidím tu beznaděj v očích. Přichází vztek, frustrace a pocit, že stojíš na okraji hluboké studené propasti. Bez té iluze, té snahy toho druhého opravit ti najednou nezůstane v rukách nic. Tvůj křehký cíl vzal v tu chvíli za své.
Až doteď byl totiž za neúspěch odpovědný někdo jiný.
Beznaděj jako přítel
Ještě pořád chceš změnit druhého? Asi to teď vidíš trošku jinak, že? Co ale vzít tu hlubokou propast, co právě vznikla, jako příležitost? Je konec lží. A ta propast není konec světa. Je to prázdné místo. A ano, je velké. Protože falešná naděje zabere opravdu hodně místa. Ale v téhle prázdnotě se teď dá začít bez omezení stavět. Teď je tam konečně místo na to, co chceš se svým životem udělat ty. Opravdu.
Snad se ti z toho nově objeveného prostoru točí hlava. Máš závrať. To je v pořádku. Klidně jen chvíli stůj a dívej se. Úzkost bude menší s každou další myšlenkou na to, co můžeš udělat jinak.
Jak změnit sebe?
Přestaň plánovat další vysvětlování, kdy se jen snažíš o změnu druhého. Přestaň hledat přesvědčující argumenty. Jediný, kdo se může a chce změnit, jsi teď ty. Bude to bolet. Ale změna bolí. Úplně stejně, jako bolí svaly po náročném cvičení.
Co se stane, když rozhodnutí začít se změnou u sebe vezmeš jako osvobození? Osvobození v tom, že sílu a energii, která doteď jen bezútěšně odtékala k někomu jinému, může patřit tobě? Chceš radu od kouče, ale kouč rady nedává. Kouč je jako světlonoš, co posvítí na cestu. Soustřeď se teď na energii, kterou právě vnímáš. Jaká bude tvá cesta?
