Zítra to začíná. Sto koučovacích kilometrů v jednom týdnu. A já se na to vlastně těším. Loni jsem zhubl dvě kila a naprosto propotil sedm triček. Byly mi, jak se říká, vidět plíce. V těch sedmi dnech jsem poznal zajímavé lidi a ještě zajímavější osudy. Ale pokaždé rozhodl osmý kilometr.
Výšlapy s koučem
Tenhle týden je něco mezi běžným výšlapem s koučem a výšlapem na Azorských ostrovech. Ujdeme toho víc než je obvyklé a zároveň jsme ale kousek od domova. Setkávám se s tím, že mají moji spoluchodci strach, že těch patnáct dvacet kilometrů neujdou, ale opak je pravdou. V momentě, kdy spolu začneme mluvit, nohy polykají kilometry a najednou jsme v cíli.
A proč pokaždé rozhoduje osmý kilometr? Protože do té chvíle jsou lidé většinou opatrní. Zjišťují kam až mohou zajít a co všechno mi mohou říct. Po osmém kilometru najednou zjistí, že ani neví, kde jsou a stavidla se protrhnou. Přichází naprostá důvěra. V tom, že vím, kde jsme, kam jdeme a v tom, že ať ze své duše vytáhnou na světlo cokoliv, nesoudím. A pokud nás jde víc, velmi důsledně dbám na to, že nesoudí nikdo nikoho.
… a pak je tu pes
Terapeutická Ria bez terapeutického výcviku. Fenka, která má ale ve svém životě za sebou daleko víc, než si kdo snad umí představit. Bez podmínek miluje kohokoliv, kdo ji podrbe za ouškem, nebo je na ní jen slovem vlídný. Motá se pod nohama, čumákem drbe do rukou a vyžaduje pozornost. Je hned tu a hned tamhle. Přirozeně a mile uvolňuje stres a napětí, které brání lidem mluvit.
A že je o čem.
A že psi nejsou tvoje krevní skupina? Věř mi, že to nevadí. Ria bezpečně pozná, koho si může usurpovat a koho má nechat být.
Co se dá vyřešit jedním výšlapem?
Celý život? To opravdu ne!
Jestli čekáš, že se změní svět za těch pár hodin na cestě, pak tě musím zklamat. Co se ale bezpečně stane je, že najednou jdeš z výšlapu s příjemnou únavou a naprosto jiným pohledem na svůj problém. A nejenom pohledem. Ty najednou víš, co máš dělat. Tohle je další část toho, co mě na tom baví. Setkáme se a jdeme spolu poprvé po skutečné fyzické cestě. A povídáme si. Necháváme věci plynout a z prvotních obav, co se bude dít, je jen obyčejný a příjemný rozhovor.
Pak přijde osmý kilometr. A rozhovor se změní. Někdy jen lehce, už poznám, co se děje. Jindy atmosféra rychle zvážní a bez varování spoluchodec otevře opravdu hluboké téma.
Na konci našeho výšlapu je jedno vždycky společné. Lidé jsou příjemně unaveni. A usmívají se. Ví totiž, co mají dělat. Hoří nedočkavostí vrhnout se na novou cestu. Tentokrát jen tu svou.
Kudy dál?
Tak co? Jdeš taky? Klikni sem – v tomhle článku najdeš podrobnosti a hlavně plánované trasy.
