Včera jsem při přípravě na přijímačky k psychoterapeutickému výcviku KBT narazil na zajímavou kazuistiku. Člověk, kterému se dařilo přednášet, se každé své prezentace bál. Připravoval se do posledního slova a jakoukoliv odchylku od scénáře viděl jako selhání. To, co mě na celém příběhu zaujalo nebyl samotný strach ze selhání. Zaujalo mě to, co všechno dělal. Jak sám sebe zabezpečoval.
Kolikrát ještě potřebuješ uspět?
Prezentace se mu dařily. Kolegové ho chválili. Přesto se před každou další prezentací bál úplně stejně.
Proč?
Protože úspěch pro něj nebyl důkazem, že umí dobře prezentovat. Byl jen důkazem toho, že se připravil dostatečně. Že nezapomněl nic důležitého. Že měl všechno pod kontrolou. A tak se příště musel připravit stejně důkladně. Nebo ještě důkladněji.
Jenže kde leží hranice mezi dobrou přípravou a strachem udělat jedinou chybu?
Netýká se to i tebe?
Kontroluješ si důležitý e-mail, než ho odešleš? Že i několikrát? A kolikrát si v hlavě přehráváš rozhovor, který tě čeká? Kolik času věnuješ přípravě na něco, co víš, že dávno umíš?
A co se stane pak, když to nakonec dobře dopadne?
Přijde pochvala? Nebo jen mávneš rukou se slovy, že to bylo jen zatracené štěstí, že to bylo díky důkladné přípravě?
V rámci cvičení jsem měl nad kazuistikou navrhnout behaviorální experiment. Jsou místa, kde se koučování potkává s psychoterapií a toto je jedno z nich:
Jak by to vypadalo, kdyby v rámci tvé přípravy bylo příště o jeden krok méně?
Myslím tím, že třeba namísto dopodrobna rozepsané kapitoly Uvítání by byla jen jedna odrážka?
Tohle mi přijde na celé věci nejvíc zajímavé. Pokud si totiž každý úspěch vysvětlíš tím, že máš dokonalou pojistku proti selhání v podobě perfektní přípravy, jak vysvětlíš svůj úspěch v případě, že taková pojistka není úplně dokonalá?
Co když to přece jen pokazíš?
Ještě než ten jeden krok přípravy vynecháš, zkus si odpovědět na otázku: Co přesně se podle tebe stane?
Zapomeneš, co chceš říct? Ztratíš nit? Začnou se ostatní smát? Nebo si jen na okamžik nebudeš vědět rady?
Teprve pak to vyzkoušej. V bezpečné situaci, kde si takový experiment můžeš dovolit. Dopadlo to dobře? Výborně. Teď už máš první zkušenost, že to zvládneš i bez jedné ze svých pojistek.
Nedopadlo to? Pak se podívej, co se skutečně stalo. Byla to opravdu katastrofa? Co ti pomohlo situaci zvládnout? A co nového díky téhle zkušenosti o sobě teď víš?
Kolik úspěchů ještě potřebuješ, aby ti došlo, že za nimi nestojí jen dokonalá příprava?
