První adventní neděle. Advent. Je to definitivně tady a nikdo to už neokecá. Vánoce za čtyři týdny. Také se v tobě při těch slovech objevilo takové to malé vnitřní chvění? Ještě mi ale řekni, jakého je původu? Těšení se? Nervozita? Vyděšení? Mix toho všeho? Jsi Cindy Lou Who anebo Grinch?
Už jsem fakt naštvaný. Potkal jsem další článek, který tvrdí, že vytrvalý optimismus je jediná cesta ke štěstí a seberozvoji! Že prý když je ti mizerně, musíš se dívat na svět pozitivně a přenastavit si myšlení. Non-stop optimismem se těšit z plodů štěstí, které přijdou. Co je to za blbost?! Nekonečný optimismus jako zaručená cesta...
Přijde mi to až jako mantra: „Najdi životní směr – najdeš sebe“ a jiné podobné motivační citáty z hrníčků. Ale ani dnes nedostaneš seznam deseti kroků, které máš udělat, ať najdeš sebe sama. Zároveň tě v tom ale nenechám. I když tenhle článek bude bolet, bude pravdivější, než návod z časopisu. Lidí bez životního směru...
Překvapila mě. Vlastně docela dost. Vedle mě jde úplně obyčejná, hezká mladá žena. Z jednoduchého sportovního oblečení by těžko kdo něco usuzoval. Jdeme lesem a já poslouchám její příběh. A že je co poslouchat. Ve svých 27 letech má za sebou kariéru, za kterou by se nemusel stydět padesátiletý CEO nadnárodního korporátu. Padají dokonce i...
V jedné nenápadné vesnici uprostřed jižní Moravy, v jednom nenápadném domě uprostřed nenápadné ulice žije nenápadná nepostradatelná kočka. Jmenuje se Jája. Svou nenápadností vyniká nad kočky jiné. Když jdeš, milý čtenáři, zahradou, sotva si jí všimneš. Ba dokonce nevšimneš si jí ani doma – jen se mlčky válí a nenápadně sežere, co najde.
Stala se mi tuhle zajímavá věc, drobnost, když jsem se připravoval na on-line koučování. Jako vždy jsem si nachystal podklady, připravil vodu k pití a uklidil si stůl. Mám rád, když mám všechno hotové o kousek dřív, než je třeba. Na závěr vždy kontroluji techniku. Mám své hlavní i záložní komunikační kanály dobře osahané, takže...
Podzim už nikdo neukecá. Listí padá, už i tráva místy spálená mrazem. Studený vítr fičí tak, že by stačilo zatlouct do země kolík a přivázaný drak by létal až do sněhu. Nevím, jak tebe, ale v tenhle čas mě pravidelně přepadá podzimní smutek a únava. Naštěstí je z toho cesta ven.
Čeština a vůbec my Češi jsme nesmírně zajímavý fenomén. Jsme mistři ve čtení mezi řádky. Naučila nás tak naše historie, naše staletá národní historie. Buď jsme neuměli číst, a tak jsme z jemných nuancí jazyka pochopili nahlas nevyslovené, nebo jsme naopak museli číst to, co vyhovovalo cenzuře, zatímco pravda byla mezi řádky. Ale ať jen...
Včerejší volby mi daly možnost rozšířit si obzory. Ne, neboj se, nebudu dneska psát o tom, že jsem zklamaný a že příští roky budou pro Česko náročné, od toho jsou jiná místa a portály. Co mě ale oslovilo, byla historicky první možnost korespondenční volby zahraničních voličů. Zaujala mě myšlenka, jaké to je žít mezi dvěma...
Co ti vyskočí, když do Googlu napíšeš „jak přesvědčit“? Každému z nás něco jiného. Záleží na bublině, v níž se na internetu pohybujeme. U mě se objevují tahle docela „syrová“ témata:
Těšany 2
664 54 Těšany
Czech republic
IČ 73534536
