Mám před sebou opravdu velký cíl. Dosud ten největší v životě. A nevím kudy k němu.
„Víš, není to jednoduché. Ten cíl je daleko, je obrovský a já fakt nevím, kudy se k němu dostat. Stojím tady a teď a dívám se před sebe. A ani se mi nechce vlastně dělat cokoliv, protože to velké a náročné v budoucnu mě paralyzuje. Překáží mi to. Co mám dělat?“
„Kdy jsi naposledy viděl provazochodce?“
„Proč provazochodce?!“
„Protože jeho cíl je taky daleko. A cesta k němu nebezpečná. Zvládne ji jen tak, že dává jednu nohu před druhou a pomalu, po malých krůčcích jde dál.“
„Stejně jako musím já …“
„A stejně jako on i Ty musíš udělat ten první – maličký – krok. Jak vypadá Tvůj první krok?“
Velké cíle neznamenají velké kroky. Ale krok po krůčku musíme jít za svým cílem dál. Jako provazochodec. Cíl mít na očích a připomínat si, proč to děláme. A každý malý krok nám otevře další a další možnosti a netušená jiná překvapení, která nám život dělají zajímavější, smysluplnější. Jenže pokud budeme stále stát na místě a říkat si měl bych a musím, nikdy do cíle nedojdeme, protože ani nevykročíme. Cesta k velkému cíli není rychlá a krátká, ale náročná a dlouhá. Ale stojí za to.
Jsem tu, abych Tě na téhle cestě provázel, vždycky za Tebou stál a držel Tě a podporoval. Věřil Ti.
