Syndrom pomahače
Jak pomoci lidem? Takřka celý svůj život jsem si myslel, že pokud chci lidem pomoci, musím pro ně něco udělat. Je to divný úděl a jistá osobnostní charakteristika lidí, kteří nakonec začnou trpět tzv. „syndromem pomahače.“ Takoví lidé pociťují až nutkavou potřebu pomoci druhým. A nad své vlastní pak staví potřeby ostatních, často i cizích, lidí. Jediné, co pak stojí nad pocitem užitečnosti druhým je vlastní sebehodnocení (dost často velmi negativní). Máte pocit, že i to, co jste pro ostatní udělali, je pořád málo? Gratuluji, právě jste u sebe objevili první významný předpoklad, jak se propracovat k vyhoření.
Jak (ne)pomáhat
I když to zní dost divně, pak nejlepším způsobem, jak lidem pomoci, je neudělat pro ně vůbec nic. Není to způsob právě jednoduchý, ale zato velice účinný. Vlastní chybou, vlastní snahou, se člověk nejlépe učí, zjišťuje své limity a možnosti, hledá příležitosti a cesty, jak vše příště udělat lépe. Pokud lidem pomáháte, vlastně je okrádáte o možnost udělat chybu, něco se naučit. Že to zvládnete rychleji a lépe? Ano, ale při další možnosti pomůžete zase. Protože už musíte. A tak svůj vlastní čas a čas svých blízkých věnujete cizím a nikdy ne sobě. Poznáváte se v tom?
Jistěže pomůžete. Když potkáte někoho, komu se na silnici porouchalo auto, zeptáte se, zda o pomoc vůbec stojí. Pomůžete. Stejně jako pomůžete topícímu se. Ale pokud vidíte, že kdosi opakuje stejnou chybu, jakou jste už udělali vy, nechte jej. Dost možná mu jeho cesta bude fungovat, protože je to jeho cesta k řešení.
Jak vám mohu pomoci já? Budu se jen ptát, hledat vaše cestičky a zkoumat, zda už někdy fungovaly a jestli znáte i jiné. Neudělám pro vás vůbec nic. Jsem váš kouč, vždycky ve vás absolutně věřím a jen vás provázím na vaší cestě. Zarezervujte si svůj termín první konzultace zdarma.
A mezitím mi můžete do komentářů napsat, kdy naposledy jste někomu pomohli!
