„Když já ale nechci nikoho obtěžovat!“ řekla mi nedávno na setkání klientka, když jsem se jí zeptal, kdo by jí mohl pomoci. „Tak si představ, že jim dáváš příležitost udělat dobrý skutek. To přece nemůžeš nikomu upřít!“ Na chvíli se zamyslela a pak s pobaveným povzdechem řekla: „No jo, tak já jim teda dovolím, aby mi pomohli.“
Proč je důležité nechat si pomoci?
Ale jistěže! Přece zvládneš všechno! Je ostudou nechat si pomoci! Co by si o tobě ostatní pomysleli, když přiznáš, že něco nezvládáš? A jak jim to vůbec oplatíš?!
Nebo snad ne?
Kde se v nás vzaly tyto myšlenky, které nás nutí dělat všechno osamoceně? Kdo nám namluvil, že požádat o pomoc znamená obtěžovat? Bojujeme s pocitem, že přiznat si potřebu pomoci je selhání. Že tím zklamáváme sami sebe. Že ztrácíme kontrolu nad svým životem.
Ale co když to tak není? Co když tím, že někoho požádáš o pomoc, mu vlastně dáváš příležitost projevit svou laskavost? Moje klientka si to uvědomila ve chvíli, kdy zjistila, že lidé jí rádi pomohou. A nejen to – díky tomu také poznala, že ji lidé mají skutečně rádi!
Řekni si o pomoc!
Představ si konkrétní situaci z minulosti a představ si, že v ní odmítáš pomoc. Jak se cítíš? Byla to situace, kdy by ti něčí podpora skutečně ulehčila cestu? Ještě jednou se podívej zpět a zamysli se nad otázkou „Co se stane, když si řeknu o pomoc?“ Jak se bude najednou situace vyvíjet?
A teď to přijde.
Představ si, že jsi v opačné situaci. Že někdo, koho znáš a kdo je ti milý, přijde a požádá tě o pomoc. Podívej se na něj. Stojí tam a dusí v sobě pocity, které před chvilkou létaly v hlavě i tobě, a přesto žádá o pomoc. Co uděláš? A jak se TY budeš cítit pak?
Pozoruj, jak ti bylo, jak ti je, co se změnilo?
Jak se teď cítíš? Jaký vnímáš rozdíl v tom, jak ti bylo a jak je ti teď? Co by se stalo, kdyby ti teď někdo řekl o pomoc? A co kdyby to bylo naopak?
Nikdo z nás není osamocený ostrov. Požádat o pomoc neznamená slabost, ale odvahu. Znamená to, že si uvědomujeme své limity. A že to, v čem pomoc potřebujeme, bereme opravdu vážně a zodpovědně. Naprostým bonusem pak je, že dáváme ostatním příležitost být tu pro nás.
Nepodceňuj lidskou dobrotu. Ano, je možné, že tě lidé odmítnou. Ale úplně stejně je možné, že ti pomohou a ve společné práci se pak budete cítit lépe oba dva. Jedna z věcí, které mne na koučování baví nejvíce, je právě tenhle pocit. To, že mohu být někomu užitečný, když mne požádá o pomoc.
A tak jsem tu pro tebe! Stačí se ozvat a domluvíme si společné setkání.
