Pro nás dospěláky nejsou prázdniny až tak zásadní změnou, jako pro děti. A přesto jsou často zdrojem zážitků, které stojí za to si uchovat. Mám za sebou týdenní soustředění mladých hasičů v roli hlavního vedoucího. Je to role náročná, že s sebou nese zodpovědnost nejen za děti, ale za celý tým vedoucích a praktikantů, kteří za úspěšným týdnem stojí. Jsem nesmírně unavený a zároveň šťastný. Čeká mne ještě papírová válka, která k tomu všemu patří, ale zážitky a pozitivní naladění přetrvávají. A tak přemýšlím: Jak si uchovat to, co nás v létě potěšilo?
Tiché momenty
Ležím na noční bojové hře v příkopě a čekám na další mladé hasiče. Mají za úkol přijít ke křížku, který označuje místo tragické události, a za mihotavého svitu svíčky si zapsat odpověď na otázku, kdo je svatým patronem hasičů. V dáli slyším řev polekaných dětí, který vzápětí vystřídá smích a výskot. Pochvaluji si své mladé vedoucí, kteří krásně dokáží vystihnout tu správnou míru vystrašení a zároveň hezky vystihnout okamžik, kdy se promění v miláčky dětí znamenající bezpečí. Ještě mám čas. Budou tu tak za deset minut.
Ležím schovaný a lehký vítr ochlazuje po horkém dni rozpálenou krajinu. Skrz vysokou trávu hledím na hlubokou tmavou oblohu posetou hvězdami. Z té hloubky se mi až točí hlava. Přes celý obzor přelétla létavice. Perseida. Jedna z mála, kterou jsem letos stihl vidět. Vím, že tenhle obrázek a všechno s ním spojené – pohled, pocit, vůně ve mně zůstane už napořád. Letní vzpomínka.
Jenže podobných momentů se za den stane stovka. A málokterý je dost silný na uvědomění, že jej prožíváš. Co by se stalo, když si každý takový moment zaznamenáš? Ne kvůli vzpomínce, ale právě pro otevření očí široce dokořán a pocitu spokojenosti po celém těle.
Jak nezapomenout
Vzpomínky na tyhle momenty nám většinou připomene rozhovor o podobné situaci. Nebo spíš něco smyslového jako je vůně, zvuk či dotek. Ale co kdybychom si je dokázali uchovat i vědomě?
Základem je uvědomění, že se právě odehrávají. Teď a tady. Vyžaduje to skutečné soustředění na to, co prožíváš. Uvědomění toho, že se právě odehrává něco, co je výjimečné, důležité. A nemusí to být velké věci. Stačí, že si vedle tebe na gauči hraje kotě. Pozoruj tu dokonalost, kterak se cvičí v lovu. Aby následně unaveno usnulo v poslední pozici číhajíc na neviditelnou myš. Vůně kotěcích tlapiček.
Právě tohle zvědomění si důležitosti okamžiku pomáhá uchovat si vzpomínku napořád. A navíc, pokud budeš takové situace cíleně hledat, stejně jako s deníčkem vděčnosti brzy začneš „přepínat“ negativní myšlení směrem k tomu jemně pozitivnímu.
Jak si připomenout
Léto je plné roztomilých zvláštnůstek. Jednou takovou je letní hra táborových vedoucích. Kolíček se jménem, který se neodkládá. Musí být vždy na viditelném místě. Kterýkoli vedoucí se tě může kdykoliv zeptat, zda a kde jej máš. Pokud není umístěn dle pravidel, nebo jej dokonce vůbec nemáš, dostaneš trestný bod. Velmi rychle se s kolíčkem naučíš žít a neodkládáš jej ani na spaní. Tábor skončil a já jdu na nákup. Stále s kolíčkem na rukávu.
Jak by vypadala tvá kolíčková připomínka důležitých vzpomínek dne? Krabička s kamínky? Papírek s poznámkou? Nebo třeba vyloženě letní kožený řemínek s uzlíky? Takový sluší i CEO velkých firem. A věř mi, slušel by i tobě.
Stále nevíš, jak na to? Přijmi pozvání na úvodní koučovací půlhodinku zdarma. A mimochodem, mou připomínkou toho, co prožiješ na Azorských ostrovech, je řetízek s úlomkem obsidiánu z Lagoa do Fogo. Dostane jej každý, kdo tam se mnou byl.
