„Já už na to nemám sílu. Všechno mě štve a nic k ničemu nevede. Můj život už je jen o tom, jak přežít. Ať dělám, co dělám, nic nefunguje. Nevěřím, že mi ještě někdo pomůže. A nejhorší je to v noci. Denně se budím ve 3 hodiny ráno a jen zírám do stropu.“
Poznáváš se? Seber prosím ještě poslední zbytky energie a pojď na chvilku se mnou. Vím, že to může být docela rychle lepší.
Jak přežít dnešní dobu
Já vím, že teď už nemáš mentální energii na nějaký seberozvoj. A že tahle cesta se zavřela po stopadesátém pátém přečtení motivačního citátu. Dvacáté páté návštěvě mizerného terapeuta. A jediné návštěvě někoho, kdo si říká kouč. Já vím, že ta pekelná únava, co ti leží za krkem, dopadne každý večer v podobě bezesného spánku dřív, než hlava na polštář.
A taky vím, že to není tvoje chyba. Že to není o tom, že se málo snažíš. Vím, že dnešní doba ti nepřeje v tisíci a jedné věci. Vím, že není tvoje chyba, že tvé zásady a věci, co děláš pro ostatní, najednou tak nějak ztratily na významu.
Vnímám i tu beznaděj a frustraci v těch dvou jednoduchých slovech: Jak přežít.
Svépomoc a AI
Proč máš zkusit ještě jednu věc, když jich už máš tolik za sebou? Protože to, co ti ty stohy knih, štosy certifikátů ze seberozvojových kurzů, nebo nekonečné rozhovory s přikyvující AI neřeknou, je krutá pravda. Že celej svět je teď psychicky daleko náročnější.
Člověk je víc vystresovaný, přetížený a bez jakékoli kapacity něco řešit. Z každé strany se na nás valí nejistota. A bezplatné rady typu „mysli pozitivně“ nebo „poznej své hluboké já“ se mění v draze zaplacený čas. Zaplacený tvou energií.
Rozuměj, nemám nic proti AI. Dokonce si myslím, že je to skvělá věc pro prvotní rychlé ošetření problému. Jenže tady je hranice. Dál to AI zatím neumí. Neumí hluboké naslouchání, pochopení. Empatii. Neumí vytvořit hluboký důvěrný prostor.
Chybí jí ten obyčejný lidský kontakt.
Jak přežít a zase v noci klidně spát
Nemávám kouzelnou hůlkou a neslibuji zázračnou změnu. Namísto toho nabízím naprosto bezpečné prostředí, kde můžeš říct i to, co neřekneš ani doma pod peřinou. A je jedno, jestli jsme u mě v koučovně, nebo venku na cestě. Jsem pevný bod o který se můžeš opřít v okamžiku, kdy to potřebuješ. Nemusíš vědět, kam jdeš, ale budeš se cítit bezpečně.
Hodně se ptám. Někdy to i bolí. Jenže naše strachy někdy jednoduše musí na světlo. Hodně mlčím. A když mlčím, není to o tom, že bych neměl co říci. Nejsem jen další kouč, co akorát poslouchá. Mlčím, protože ti dávám prostor pro tvé hlubší uvědomění. Na něm pak společně vystavíme první krok, co budeš dělat dál.
Tenhle krok je přesně ten malinkatej posun k lepšímu. Ten krůček, který shodí břemeno. A pocit úlevy, který pomůže zase v noci klidně spát.
A kudy teď?
Stejně jako při koučování nikdy nezůstaneš bez plánu, co bude dál. Nabízím i teď jasnou cestu. Domluv si se mnou jedno jediné setkání. Devadesát minut v koučovně, nebo dvě hodiny v přírodě.
Pokaždé si odneseš akční plán na další krok. Přesně na ten krůček, co přinese úlevu z toho „jak přežít.“ Z koučovny si navíc odneseš zápis z našeho setkání, takovou mapu úlevy, kde se můžeš vrátit k tomu, co ti zůstane v hlavě jako důležité. Bude mě zajímat, jak se ti po našem setkání spalo. Ozvu se ti.
Mimochodem, pokud během našeho setkání ucítíš, že ti to nepomáhá, můžeš jej kdykoliv ukončit. Naše setkání pak bude bezplatné. V opačném případě bude moje faktura na 3 000 Kč. Férový obchod za tvůj klid.
Pojď se mnou, jestli chceš žít. Nejen přežít.
