Taky patříš do toho živočišného druhu lidí, kteří nesmí dělat chyby? Zrovna jako můj klient. Ještě před koučováním mám ve zvyku si chvilku jen tak nezávazně povídat. Prolomí to ledy a donutí mozek, aby vypnul „strážce u hradeb ostražitosti“. Povídali jsme si o mém milovaném Portugalsku, kde si pár týdnů předtím prošel populární Fisherman’s Trail. Jenže nedokázal hlavu vypnout ani tam.
Vnitřní pohotovost
Několik měsíců v zápřahu. Mnoho dalších povinností a nikde odpočinek od stresu. A tak sám sobě slíbil Fisherman’s Trail jako odměnu za dokončené dílo. Jako tlustou dělicí čáru. Čas, kdy se bude moci zastavit a podívat se za sebe, jak se věci vydařily. Jenže místo hlubokých myšlenek a osobního seberozvoje přišla nervozita, neklid a nutkání spojit se s civilizací. A s tím velmi intenzivní pocit, že tahle dovolená znamená neskutečnou ztrátu kontroly a kvůli tomu se to celé sesype. Daň za neprůstřelnost.
Urputný pocit nepostradatelnosti a zároveň osamělosti v rozhodování. Doslova mi řekl, že nese břemeno toho mít vždycky pravdu.
Proč nesmíš dělat chyby
Jen si to představ: jsi velmi schopný člověk a všichni to vidí. Máš obrovský vhled do problematiky. Jistotu v řešení. Jistotu, že nechybuješ. A neseš břemeno neomylnosti.
Jenže ve snaze chránit kvalitu (a tady to začíná být zajímavé, protože nejde jen o kvalitu projektu či firmy, ale třeba i o kvalitu vztahu) velmi snadno vytvoříš prostředí, ve kterém si lidé odvyknou přemýšlet sami. Když totiž neseš břemeno bezchybnosti, učíš lidi kolem sebe nepřemýšlet. Vychováváš si vedle sebe lidi bez vlastního názoru, kteří jen pasivně čekají, až to zase vyřešíš ty.
Břemeno mít vždycky pravdu
Tohle břemeno není abstraktní. Má konkrétní hmotnost.
- Břemeno mít vždycky pravdu = vychováváš si kolem sebe lidi bez vlastního názoru. Proč by se kdokoliv měl namáhat vymýšlet nová řešení, když nakonec stejně přijdeš a ukážeš jim, jak se to dělá „správně“? Prostě to vzdají a stanou se pasivními vykonavateli.
- Břemeno mít vždycky pravdu = vytváříš systém, kde je jen jeden jediný mozek. Všichni ostatní jsou jen ruce. Když tenhle jeden mozek onemocní, vyhoří nebo chce jet na čtrnáct dní na dovolenou, celá firma se paralyzuje a zastaví. Když budeš i ve svém vztahu nést břemeno toho, že máš vždycky pravdu, za čas v téhle rovnici zůstaneš sám.
- Břemeno mít vždycky pravdu = lidé ti raději přestanou říkat pravdu. Všichni ti všechno budou jen odkývávat, protože bojovat s tvou neomylností je stojí příliš mnoho energie (a z mých článků už víš, že mozek energií šetří rád). Dostaneš se do pasti provozní slepoty – všichni vidí, že se řítíš do průšvihu, ale raději mlčí.
- Břemeno mít vždycky pravdu = izolace a osamělost. Nemůžeš jít za týmem nebo za partnerem a upřímně říct: „Hele, já teď fakt nevím, co máme dělat, jsem ztracený.“ Protože neomylný člověk přece neklesá na mysli a ví všechno.
- Břemeno mít vždycky pravdu = každé rozhodnutí tě stojí třikrát víc energie. Protože neuznáváš pojem chyby, zkouška nebo experiment. Každá volba, i ta banální, v sobě nese obrovskou váhu, protože musí být hned napoprvé dokonalá. Chyba je přece drahá.
Proč je důležité dělat chyby
V některých lesních ekosystémech platí nepříjemný paradox: když člověk dlouhodobě potlačuje každý menší přirozený požár, může se v krajině hromadit suché dřevo, větve a podrost. A pak jednou nepřijde malý požár, který krajinu pročistí, ale ničivý požár a všechno lehne popelem.
V životě a byznysu je to stejné. Každá malá chyba sice něco stojí (v byznyse peníze, v životě čas a někdy sakra bolí). Jenže na kolik je vystavená faktura za nečinnost? Kolik peněz, času a bolesti tě pak stojí ta jedna velká, fatální katastrofa, ke které ta křečovitá snaha o neomylnost nevyhnutelně vede?
Proč je důležité dělat (malé) chyby? Protože nejsou selhání. Jsou to ty kontrolované požáry, které čistí prostor pro něco nového.
Představ si svůj život jako práci kartografa, který má za úkol nakreslit mapu neznámého území. Jak bys ji chtěl nakreslit, kdybys měl zakázáno vlézt do slepé uličky? Slepá cesta není chyba. Slepá ulička sice říká: „Tudy ne.“ Ale přesně tahle informace tě posouvá k cíli blíž.
Jak přestat být rukojmím vlastní neomylnosti
Abychom si rozuměli, neříkám, že máš začít záměrně dělat chyby a tvořit chaos na potkání. Ale zkus se na chvilku zamyslet nad tím, jak by tvůj život vypadal, kdyby chyba měla porovnatelnou hodnotu jako úspěch. Že je to prostě jen využitelná informace.
Jak se teď cítíš? Jak těžké je teď tvé břemeno mít vždycky pravdu?
Vraťme se teď na chvilku k mému klientovi, který si nedovolil pustit svou bezmeznou dokonalost a potřebu kontroly ani na pobřeží Portugalska. Nechám tě teď na chviličku vžít se do role kouče. Jakou otázku mu po přečtení tohohle článku položíš?
A co dál?
Ten první krok, o kterém tak rád mluvím, máš právě teď za sebou. Ta otázka, která před pár sekundami zazněla, totiž vůbec nepatřila mému klientovi, ale tobě. A já si velmi rád vyslechnu tvou vlastní odpověď na ni. Pokud už tě nebaví nést to břemeno mít vždycky pravdu, rezervuj si termín na první třicetiminutové setkání zdarma. A shoď ho z ramen.
