Taky patříš k lidem, co si myslí, že ego je ten zlý hlas, který říká: „Jsem lepší než vy?“ Jenže u schopných lidí je ego často o moc chytřejší. Daleko častěji si takové ego plivne do dlaní, něžně odstrčí ty, kteří by to možná zvládli taky, a řekne: „Já vám s tím pomůžu, nechte to na mně.“
Proč nás syndrom zachránce a skryté ego nutí dělat práci za ostatní a jak tato zdánlivá obětavost ničí tvůj osobní růst i kalendář?
Je ego arogantní křikloun?
„Ještě před dvěma hodinami bych přísahal, že zrovna já mám svoje ego naprosto v malíčku.“
Sedí proti mně příjemný pohodář. Skromný, inteligentní a pracovitý chlap. Tak proč jsme se při dnešním setkání dostali od plného kalendáře hluboko na dřeň, až k egu? Protože tohle ego není to lifestylové ego, které většině lidí automaticky naskočí. Ego si můžeš představit jako tu část osobnosti, která udržuje pohromadě obraz o tom, kdo jsem, jak působím na okolí a jakou roli ve světě hraju. Je to ta část, která z hlíny všeho, čím člověk jen může být, tvaruje naši identitu a vypaluje to, jak vnímáme sami sebe.
A právě tady nastává zádrhel. Naše ego na nás samotné neřve. Ono nám naopak pomáhá. Nakládá nám na bedra další a další úkoly, protože miluje ten pocit, když okolí řekne: „Vidíte? Potřebujete mě.“ A pak se doslova krmí na laciném endorfinu uznání.
Cena za obětavost
Jenže endorfiny jsou zrádné. Hlavně pro svou nestálost a rychlost. Přestože jsou nesmírně důležité a tělo jimi umí zaplavit organismus při mnoha pozitivních podnětech, jejich primární úlohou je chránit člověka. Před zátěží, před bolestí, před strachem. A dát mu odměnu. Pocity euforie ale vystřídá, stejně jako u opiátů, velmi rychle únava, útlum a pokles nálady. A potřeba další dávky.
Myslíš si, že pomáháš firmě, komunitě (a teď mluvím hlavně k vám – hasiči, skauti, orli a sokoli) nebo rodině, ale ve skutečnosti jen děláš poskoka vlastnímu egu, které si žádá další dávku uznání.
Když si na sebe nakládáš stále víc jen proto, aby tě někdo poplácal po rameni (sic! leckdy je ta ruka na rameni tvá vlastní), nastal čas se zastavit. Nemáš totiž svoje ego v malíku.
Ve skutečnosti si tvoje ego omotalo kolem prstu tebe. A spolu s tím i tvůj kalendář.
Co by se stalo … ?
Co by se stalo, kdyby dnešek byl posledním dnem mého pomáhání? Co přesně by mě bolelo víc? Že to někdo nezvládne, nebo že to najednou půjde i beze mě?
Miluji koučování, protože přesně v těchto momentech padají klapky z očí. Nesmírně rád zkoumám s klienty cesty, které přes vlastní ego a vyčerpání mnohdy už ani nevidí. Nebudu ti říkat, co máš dělat, a nenabízím lacinou záchranu. Pomůžu ti ale najít ten správný směr. A tak jestli máš právě teď naloženo tolik, že už sotva dokážeš jít dál, jsem tu pro tebe.
Úvodní třicetiminutové setkání je zdarma. Myslíš, že je třicet minut málo? Třicet minut soustředěné pozornosti často stačí na opravdu velké věci.
Pojď si omotat své ego zpátky kolem malíku!
