Máš cíl a máš i plán. Dokonce dost dobrý plán. Třicetkrát prozkoumaný, neprůstřelný. Víš přesně, co by měl být ten další krok.
A stejně stojíš na místě.
Jak tedy dosáhnout cíle, když už dávno víš, co máš udělat? Tak kde je sakra problém?
Všechno bylo rozhodnuté. Jenže nebylo.
Na jednom z koučovacích pobytů se mnou byla klientka, která měla na jeho konci docela dost jasno. Věděla, že její vztah dlouhodobě nefunguje. Věděla, že je nevyvážený, bolavý a že v něm opravdu nechce dál pokračovat. A tak jsme během několika dní udělali to, co člověk obvykle čeká od koučování: Rozebrali jsme situaci. Padlo rozhodnutí. Vznikl plán.
Byla připravená se rozejít. Dokonce si promyslela, jak to udělá, co řekne a jak celou situaci vysvětlí lidem kolem sebe. Vypadalo to hotově.
Jenže pak se vrátila domů. A celé se to sesypalo.
Nešlo o to, že by se změnilo její rozhodnutí, že by se změnily podmínky v jejím vztahu. Všechno zůstalo stejné. Jen ona ještě nebyla připravená přijmout všechno to, co její rozhodnutí znamenalo. A tak jsme spolu šli koučovací cestou dál. Dost možná o to zajímavější cestou s uvědoměním, že rozhodnutí je někdy intelektuálně hotové dávno předtím, než je člověk připravený podle něj žít.
Když jen cíl nestačí
Právě v tom je ten háček. I k sebelepšímu cíli je potřeba dojít skrz sebe. Do cesty se totiž dřív nebo později připlete všechno, co si člověk nese s sebou. Strach, pochybnosti, zvyky, vztahy, vlastní očekávání i představy o tom, co všechno by se mohlo pokazit. Tady ale nestačí jen přetvořit původní plán. Představit si první malý krůček. To všechno už dávno máš.
Přesně tady nastává čas začít zjišťovat, proč se některé kroky dělají tak těžko. A to přesto, že rozumově a vlastně i pocitově dávají perfektní smysl.
A tak se koučování začíná měnit. Už nejde jen o otázku „co uděláš příště“, ale taky o to, co se v tobě děje ve chvíli, kdy to opravdu udělat máš. Sáhnout si na své strachy, připustit, že opravdu mohou bolet a objevit skutečnou podstatu, čeho se vlastně bojíš.
Protože třeba strach z rozchodu často vůbec není jen o strachu z rozchodu. Může být strachem ze samoty. Z toho, co řeknou ostatní. Z finanční nejistoty. Nebo třeba strachem z toho, že po deseti letech zjistíš, že tvé rozhodnutí byla chyba. A za tím vším může být ještě tisíc dalších věcí.
A přesně tyhle věci se do původního plánu většinou nevejdou.
Přestaň měnit plán a změň se ty
Tohle je část koučování, která mě baví čím dál víc. Na začátku může být zdánlivě úplně obyčejný cíl. Změnit práci. Začít podnikat. Odejít ze vztahu. Přestěhovat se. Něco konečně dokončit.
Jenže při cestě k němu začne člověk narážet sám na sebe. Na svoje hodnoty, hranice, strachy, přesvědčení a někdy taky na věci, o kterých do té doby vůbec netušil, že je řeší. A v tu chvíli už nejde jen o to, jestli se podaří splnit původní cíl.
Začne být zajímavé to, co se během téhle cesty člověk naučí sám o sobě.
Máš svůj perfektní plán?
- Co se skutečně stane, když zítra začneš svůj plán skutečně realizovat?
- O co přijdeš, i kdyby všechno dopadlo přesně podle představ?
- A co z toho je skutečný důvod, proč pořád přešlapuješ na místě?
První krok
Moje klientka svůj plán nakonec zrealizovala. Udělala svůj první krok. Ale teprve tehdy, když na něj byla skutečně připravená. Dost možná tahle „příprava“ byla po rozhodnutí vztah ukončit to nejtěžší na celé cestě.
A ne, neznamená to, že člověk musí před každým velkým rozhodnutím několik měsíců koučovat. Někdy opravdu stačí jedna schůzka. Jenže jestli už po třicáté přepisuješ stejný plán, posouváš termín a hledáš jeho ještě lepší variantu, asi nebude problém v plánu.
Pokud máš cíl, dobrý plán a přesto už nějakou dobu stojíš na místě, můžeme se společně podívat na to, co ti v jeho realizaci skutečně brání.
