Chytil jsem příležitost za pačesy. Jsem právě na letišti ve Vídni a čekám na svůj let do Faro v Portugalsku. Mám trochu prostor, čistě záměrně jsem vyrazil o kousek dříve, než bylo nutné. Prostě proto, abych cestoval v klidu a pohodě a ne ve stresu, zda v hustém sněžení u Brna stihnu dojet včas.
Proč Faro?
Protože právě sem jedu na jazykový kurz portugalštiny. Jak jistě víš, jezdím s klienty na Azorské ostrovy, kde je provázím v jejich životní změně. V té, která potřebuje opustit známé prostředí, o tři a půl tisíce kilometrů vykročit z komfortní zóny a prožít týden intenzivního koučování.
A přesně k tomu se mi hodí lepší jazyková vybavenost. Ne že bych portugalsky už tak nějak nemluvil. Ale stále si mezi místními připadám hloupě, když tenhle nádherný jazyk komolím a ohýbám, jak jen to jde. A tak jsem tady. Vykročil jsem ze své komfortní zóny a vrhám se na studium jazyka. JÁ! Který jsem rád, že jakž takž umím česky!
Jak chytit příležitost za pačesy?
Nikdy nedávám rady. Protože to je to, co dobrý kouč nikdy nedělá. A tak i dnes namísto toho jen řeknu, jak jsem chytil příležitost za pačesy já. Jednoduše to přišlo. Skvělá nabídka, levné letenky a místo, kam se v zimě nikomu moc nechce. Jestli se mi klepaly ruce ve chvíli, kdy jsem do jazykové školy psal, že bych se chtěl ke studiu zapsat? Ano! A přesně podle toho jsem poznal, že je to správně.
I teď, když tu v odletové hale sedím, cítím šimrání v břiše. Jednoduše cítím strach. Strach z neznámého, strach z prostředí, kde nikomu nebudu pořádně rozumět. Strach o své vlastní schopnosti. Jenže strach umí být sakra dobrý motivátor.
A kdy chytíš příležitost za pačesy ty?
Jisté je jedno. Každá velká cesta začíná malým krůčkem. Já ten svůj malý krůček k lepším jazykovým dovednostem udělal někdy těsně po Vánocích. Ani to nebylo novoroční předsevzetí. Jednoduše se objevila příležitost a já vykročil.
A víš co? Příležitost vykročit se naskytně několikrát denně. Tak proměň i ty svůj strach v motivaci a pojď na cestu se mnou!
